1.	Zlořády v církvi

2.	Předchůdci Jana Husa

3.	Mistr Jan Hus

4.	Tři proudy radikálního hnutí

5.	Jednota bratrská

6.	Období renezančního papežství

7.	Proudy protestantizmu

8.	Katolická protireformace

9.	Tridentský koncil

10.	Reformace ve Francii

11.

Misie

12.	Proměnění německé reformace

13.

Pietizmus

14.	Modernizace

15.	Procesy sekularizace

16.	Osvícenství

17.	Reformace v Anglii

18.	Reformace ve Skotsku

19.	Jednota bratrská v Českých zemích

20.	Katolická církev v 19. Století

21.	Protestantizmus

22.	Sociální encykliky

23.	Teologie osvobození

24.	Reakce křesťanství na politické výzvy 20. Století

25.	Fašistický režim v Itálii

26.	Nacistické Německo

27.	Teologické vymezení situace moderního člověka ve společnosti

28.	Vývoj katolické církve v posledních 40. Letech

29.	Druhý Vatikánský koncil

“DRUHÝ VATIKÁNSKÝ KONCIL
- v roce 1962 bylo zahájeno jednání dalšího ekumenického koncilu – II. vatikánský koncil
- byl největší co do počtu projednávání témat a dokumentů
- přijímal nové konstituce, dekrety, deklarace
- přizpůsobení se modernímu světu

- 1. LITURGIE
o zásadní průlom
o zrušena dominance latiny jako liturgického jazyka (kázání se v latině neodehrávalo)
 latina tedy ustupuje a mše by zpravidla měly být slouženy v národních jazycích
o uspořádání liturgického prostoru
 dosud kněz mši vysluhoval směrem k oltáři
 odtud je mše sloužena čelem k věřícím
 před oltář se klade menza, na které se vysluhuje svátost oltářní
 umožnil přijímání podobojí (postupné přibližování se kléru k laikům)
 koncepce liturgie
• i když jsou předepsány liturgické knihy, tak změny umožňují větší otevřenost – různá hudba, nástroje...
o „Sacrosanctum Concilium“
 první dokument tohoto stylu, který Vatikánský koncil přjal
 1963

- 2. OTEVÍRÁNÍ SE VŮČI SVĚTU
o v roce 1963 papež umírá a jeho nástupcem se stává Pavel VI., který na něj s jistými výhradami navázal
o ve druhém období začal zasedat v roce 1964
o zde byla přijata většina dokumentů spojených s otevíráním se vůči světu
o „Lumen Gentium“
 konstituce, shrnutí věroučných dogmat a tvrzení
 je zde zřejmý posun ve vztahu k okolní společnosti
 akceptována věda, důstojnost člověka apod.
 shrnuje nedílné základní jádro, které bylo srozumitelné pro moderního člověka

o větší zapojení laiků do fungování katolické církve bylo shrnuto v dekretu „Apostolica actusiatem“
 role poradních orgánů, zapojování laiků do funkce farnosti
 vyvolal jisté kontroverze
 liberálové z farních rad chtěli vytvořit něco na způsob správních rad, nejen debatních kroužků
• chtěli jim přiřknout pravomoci – někteří chtěli jejich vyjádření k tomu, kdo bude farářem
• chtěli ovlivňovat misijní strategii apod.
 konzervativci je však chápou jako konzultační platformy, které nechávají rozhodnutí na faráři
 byl však problém nedostatku kněží

o dal důraz na instituci jáhna
 nevztahuje se na něj celibát – na TRVALÉHO!

o vedle vnitřních otázek se koncil zbýval také tématem ekumenizmu
 není akceptován stoprocentně
 předpokládal by rovnost všech církví, ne katolickou církev jako jedinou správnou
 není plnoprávným členem ekumenické rady církví
 otevřená komunikace a spolupráce s ostatními církvemi
 této problematice se věnoval dekret „Unitatis Re Integratio“
 pravoslavným je věnován dekret „Orientalium Ecclesiarum“
• v roce 1965 katolická církev zrušila exkomunikační bulu z roku 1054

 zvlášť tedy řeší vztahy k pravoslavným a k protestantům

o dalším tématem byl mezináboženský dialog
 deklarace „Nostra Etate“
 přiklonění k náboženské toleranci a respektování

- 3. POSTAVENÍ K SOUČASNÉMU SVĚTU
o nejvýznamnější dokument – konstituce „Gaudium et Spes“
 princip aggiornamenta
 snaha o otevřenost, církev by se neměla izolovat, měla by se stát mluvčím utlačovaných
 katolická církev by se měla stát aktivní součástí společenského života

- koncil skončil roku 1965
- katolická církev zcela změnila svou tvář
- výsledka nebyly akceptovány všemi s naprostm nadšením a byla zde relativně silná skupina konzervativců, kteří se stavěli ke koncilu s jistou zdrženlivostí, popř. radikálně zamítli výsledky koncilu – arcibiskup Marcel Lefebre
o jednoznačně odmítl myšlenky ekumenizmu
o nesouhlasil se změnami v liturgii (národní jazyk...)
o byl exkomunikován, protože přestoupil své pravomoci, když vysvětil několik biskupů bez souhlasu Vatikánu
o lefebristé – sekta – mají vlastního papeže
- v Irsku byl velkým problémem v národním jazyce – v angličtině (stále sloužili mše v latině)
- podobná situace byla ve Španělsku
- ve většině ostatních zemí to bylo přijato s nadšením – největší např. v Holandsku, Německu, Francii
- jinak převažoval umírněný pohled – souhlas, ale není potřeba velkého liberalizmu
- v průběhu 60. let se pozměnil postoj některých postav z liberála na konzervativce – např. Joseph Ratzinger
o na druhém vatikánském koncilu působil jako mladý teolog liberálnějšího křídla
o kolem roku 1969 se jeho postoj změnil na základě studentských bouří, které se přehnaly západní Evropou
o studenti dávali najevo, že nesouhlasí s morálkou svých otců, navrhují volnou lásku, toleranci k drogám
o katolická církev by si měla hájit své hodnoty
o chápal to jako ohrožení integrity katolického světa
o chce bránit svět proti takovýmto myšlenkám
o byl koncem 70. let jmenován do čela Kongregace pro nauku církve
o mnohé jeho zákroky jsou konzervativní"

Psáno v heslech. Práce není bohužel moc přehledná.