1.	Výsledek hospodaření

2.	Struktura výsledku

3.	Náklady – nástroje řízení nákladů

3.1	Druhové členění nákladů

3.2	Náklady ve vztahu k objemu výroby

3.2.1

Variabilní (proměnlivé)

3.2.2

Fixní (stálé)

3.2.3

Celkové (smíšené)

3.3	Členění nákladů podle fází koloběhu hospodářských prostředků

3.3.1

Náklady na pořízení

3.3.2

Náklady na výrobu

3.3.3

Náklady na realizaci

3.4	Náklady podle vnitropodnikových útvarů

3.5	Účetní členění nákladů

3.5.1

Provozní náklady

3.5.2

Finanční náklady

3.5.3

Mimořádné náklady

3.6	Účelové (kalkulační) členění nákladů

3.7	Náklady v závislosti na změně

3.8	Explicitní a implicitní N

3.8.1

Nástroje řízení nákladů – nákladové modely

3.8.1.1

Využití soustavy rovnic

3.8.1.2

Metoda krajních bodů

3.8.1.3

Metoda nejmenších čtverců

4.	Výnosy – zvyšování výnosů

4.1	Členění výnosů podle výkonů (účelové hledisko)

4.2	Členění výnosů podle vnitropodnikových útvarů

4.3	Členění podle ekonomických směrů odbytu

4.4	Účetní členění výnosů

4.5	Řízení výnosů podniku

4.5.1

Ceny vycházejí z nákladů zvýšených o ziskovou přirážku

4.5.2

Ekonomický přístup k tvorbě ceny

4.5.3

Marketingový přístup k tvorbě ceny

5.	Zisk, význam zisku

5.1	Zisk a vztahy mezi základními ekonomickými veličinami podniku

6.	Efektivnost a rentabilita

7.	Rozdělení výsledku hospodaření

8.	Zdanění zisku

9.	Rentabilita

“N jsou vyvolány zhojováním určitého sortimentu a objemu produkce. Při změnách v sortimentu a objemu se mění i celkové N podniku. Mezi objemem výroby a N není vždy přímá závislost. Pokud by existovala, pak by se celkové náklady musely měnit přímo úměrně v závislosti na objemu výroby a průměrné náklady na jednotku produkce by byly konstantní.

Variabilní (proměnlivé) – jednotlivé nákladové druhy se mění při změnách objemu produkce.

- proporcionální – celkové N se mění přímo úměrně se změnou objemu, průměrné N na jednotku produkce jsou konstantní

- progresivní – celkové N rostou rychleji než objem výroby, průměrné náklady na jednotku rostou, mohou vznikat např. tím, že při zvýšení intenzity práce vzniká více zmetků, přesčasy, použití progresivní úkolové mzdy

- degresivní – celkové N rostou pomaleji než objem výroby, průměrné N klesají: při zvýšeném objemu výroby se vytvářejí podmínky pro vyšší využití výrobních činitelů (snížení ztrát a odpadu materiálu, zvýšení normy výkonu při úkolové mzdě.

Fixní (stálé) – jsou nezávislé na růstu objemu výroby, vztahují se k určitému intervalu objemu výroby, při jeho překročení se mění skokem. Do výroby se vkládají výrobní činitelé s určitou výrobní kapacitou, která se postupně při zvyšování objemu výroby využívá. Jestliže se kapacita výrobních faktorů vyčerpá, další zvýšení výroby předpokládá vložení nových. Rozdíl mezi instalovanou a skutečně využitou výrobní kapacitou umožňuje rozlišit využité a volné N. Volné fixní N jsou tou částí fixních N, která není využita skutečným objemem produkce. Do výroby musí být ale vždy vloženy celkové fixní N. Ukazatel volných fixních N vypovídá o možnostech zvýšit objem produkce.

Úspory fixních N nedosahujeme menším vynaložením hospodářských prostředků a práce, ale rozležením celkových fixních N na větší objem produkce. Tuto úsporu označujeme jako relativní úsporu fixních N.

Celkové (smíšené) – N, které zahrnují fixní i variabilní složku. Rozlišení fixních a variabilních N se využívá pro zjištění, jak změny v objemu výroby ovlivní celkové N podniku, pro hodnocení návratnosti vložených prostředků. Návratnost variabilních N je zajištěna realizací výkonů podniku. Naproti tomu fixní N jsou spojeny se zhotovováním určitého objemu výroby. Variabilní N jsou stanoveny ve vztahu ke každé jednotce vyráběné produkce, jejich snižování je možné pomocí opatření, které zajistí snížení N na jednotku – úspornostní forma hospodárnosti. Fixní N umožňují zhotovit určitý objem produkce a N na jednotku budou klesat, jestliže se podaří max. využít kapacitu – účinnostní forma.

C, Členění nákladů podle fází koloběhu hospodářských prostředků
Náklady na pořízení – zásoby OM pro výrobu musí zajistit zásobovací oddělení s min. N. Při řízení zásob provádím e zejména: propočty spotřeby materiálu, bilanci materiálu, stanovení optimální výše dodávky, stanovení optimální výše zásob.

Náklady na výrobu – mzdy výrobních dělníků, spotřeba energie a materiálu… Tyto N stanovujeme předem v rozpočtech a kalkulacích. Po skončení výroby je srovnáváme s N skutečnými. Při vzniku rozdílu hledáme příčiny odchylek.

Náklady na realizaci – vznikají při prodeji finálních výrobků (skladování výrobků, obaly, mzdy).

D, Náklady podle vnitropodnikových útvarů

Podle místa jejich vzniku – pokud má každý N své místo vzniku, lze zabezpečit tomuto středisku i příslušné zdroje a vzniklé N lze porovnávat s objemem výkonů daného střediska.

Podle odpovědnosti za jejich vznik – to vyplývá z požadavku měřitelnosti zásluh každého střediska."

Práce částečně cituje http://halek.info/dokumenty/dpo_p1_09.pdf.