1.	Úvod - Věda, vztah filosofie a vědy

2.	Kosmologická a antropologická antická filosofie

3.	Systematická a helénistická antická filosofie

4.	Křesťanská a renesanční filosofie (obsahuje stručný popis křesťanství, buddhismu a islámu)

5.	Filosofie mezi renesancí a osvícenstvím

6.	Filosofie osvícenství

7.	Filosofie 19. století

8.	Filosofie 20. století

"Poklasická filosofie

- rozpadla se tradiční společnost, ale nová ještě vytvořena nebyla - deziluze, která zachvátila i filozofii
- další antropologický obrat – opět se zabývají člověkem
- mnoho filozofických škol – 2 skupiny:
1.zdůrazňují vědecký postup
2.rozum zavrhovali a zdůrazňovali mimorozumové složky poznání
- směry:
V Hegelově filozofii pokračovali MARXISTÉ, kteří se zejména zabývali analýzou společnosti
- směr vznikl ve 40. letech 19. století z hegelovské levice, usilovali o analýzu zákonitostí tvořících buržoazní společnost, materialisté
Ludvík Feuerbach – kritizoval náboženství, tvrdil, že lidé si vytvořili bohy – to je podstat člověka. K vytvoření náboženství vedla fantazie, cit, egoismus.
Karel Marx – narodil se v Trevíru, syn advokáta
- vystudoval práva, redaktor rýnských novin
- kritizoval vládu - musel opustit Německo - Paříž, Brusel – setkání s Engelsem (syn bohatého továrníka, Marxe finančně podporoval), spolu napsali:
-Německá ideologie – kritika náboženství, stejné názory jako Feuerbach
-Komunistický manifest – tvrdil, že by si jej měl přečíst každý dělník, vysvětluje postavení dělnické třídy, vybízí ke svržení jejich utlačovatelů
- 1848 – příjezd do Berlína – řídí revoluci – neúspěšná - odchází
- Kapitál – podstata kapitalistického systému
- 1864 – oba stojí u založení 1. internacionály – mezinár org. s cílem sjednotit dělníky celého světa
- 3 zdroje Marxova učení:
-německá klasická filozofie (Hegel, Schelling)
-angl. politická ekonomie (Smith, Ricardo)
-utopický socialismus
- řešil zákl. fil. otázku – vztah mezi bytím a vědomím (hmotou a myšlením) – 2 koncepce:
-idealismus – nejdříve bylo vědomí, které vytvořilo hmotu
-materialismus – nejdříve vzniká hmota a na určitém stupni vývoje vzniká myšlení
- Marx i Engels – materialisté, chtěli své učení realizovat v praxi
- rozlišují:
-dialektický materialismus – ontologie a gnoseologie – svět není chaotický, je jedinou materiální podstatou, řídí se dialektickými zákonitostmi – postup od jednodušších forem ke složitějším. Nejsložitější strukturou hmoty je myslící člověk, východiskem poznání je praxe. Svět je poznatelný, naše poznání je nekonečný proud.
-historický m. – opírá se o definici člověka – tvůrce svých existenčních prostředků, proto u Marxe je na 1. místě ekonomie – ekonomické vztahy jsou hybnou silou dějin. Přínosná je Marxova struktura: ekonomika – politika – filozofie. Ekonomika – společenská základna, ostatní je společenská nadstavba - jakou úroveň má základna, takovou má nadstavba.
- Marx přichází s učením o revoluci – revoluce řeší rozpory ve společnosti. Hybnou silou jsou ekonomické vztahy. Ve společnosti probíhá třídní boj mezi výrobními silami a vlastníky výrobních prostředků."

Tato práce obsahuje schémata.