1.

Úvod

2.	Vymezení a postavení sociální práce vzhledem k profesi

2.1.	Umírání, smrt a truchlení – tabu moderní doby

2.2.	Hospicová práce – umírání jako součást života

2.3.	Vymezení a úkol odborné sociální práce

2.4.	Sociální práce v hospicové oblasti

3.	Znaky hospicové sociální práce

3.1.	Co umírající potřebují – přání a skutečnost

3.2.	Myšlenka hospice a znaky kvality

3.3.	Kritéria pro přijetí a možnosti hospice

3.4.	Hospicová práce a paliativní medicína v systému zdravotnictví

4.	Organizační formy a financování

5.	Osobní přístup místo medikalizace

5.1.	Úkoly hospice a paliativní péče

5.2.	Exkurz: bolest a léčba bolesti

5.3.	Multiprofesionalita a dobrovolnost týmu

5.4.	Popis činnosti a odborné sociální práce

6.	Cílové skupiny hospicové práce

6.1.	Umírající člověk

6.2.	Rodinní příslušníci

6.3.	Zúčastněné skupiny odborníků

6.4.	Dobrovolní ošetřovatelé/pomocníci v hospicích

7.	Právní a politické aspekty

"Osobní svědectví umírajícího
•následuje vyprávění švábského herce Oskara Heilera o tom, jak nemohl sám zvládat péči o sebe a museli mu pomáhat sousedé, to bylo pro něj velmi nepříjemné, nechtěl je obtěžovat, ale pomoc potřeboval stále častěji (i v nočních hodinách), měl také velké bolesti. nejprve si nedokázal představit, že opustí domov, ale získal místo v hospici, kde bylo jen sedm hostů. Nikdo je do ničeho nenutí, mají absolutní volnost co se týká volného času, jídla, pití, kouření.....
Biopsychosociální zátěž a indikace
•hospicové doprovázení musí být připraveno nejen na to, že jsou lidé ohrožení fyzicky, ale i na další krize: psychické krize (deprese), sociální krize (např. výpadek opatrujících rodinných příslušníků), spirituální krize (intenzivní náboženské obavy a strach), akutní nebo dlouhodobé problémy, které vyžadují lékařský dohled
Doprovázení umírajících při různých onemocněních
•formy pomoci je nutno odvodit z fyzických potřeb, ale i z potřeb jistoty, pozornosti, náklonnosti a seberealizace,
•ten, kdo je doprovázen, určuje normu
•doprovázení je možné nejen v rámci hospicové péče a paliativní medicíny
Rodinní příslušníci
•jsou zahrnuti mezi adresáty hospice, protože jsou zasažení v několikerém ohledu: trpí s umírajícím, předjímají ztrátu a jsou konfrontováni s vlastní smrtelností
•jsou nejdůležitější kontaktní osobou a sami přitom potřebují pomoc
Osobní svědectví rodinného příslušníka
•svědectví ženy, které umírá matka: dilema, zda zvládne péči o umírající sama nebo zda má najít vhodný hospic, byla jí doporučena ambulantní hospicová péče, díky které péči zvládla
Práce s rodinnými příslušníky a doprovázení truchlících
•důležitý je nejen aspekt smutku, ale i aspekt strachu podobný tomu, jaký mají umírající
•4 druhy strachu: strach z nejistoty (dá se mu čelit jasnými informacemi), strach z utrpení (úlevu přináší znalosti o možnostech moderní léčby bolesti, která bývá s utrpením spojována, vysvobození od fyzických bolestí znamená zmírnění utrpení pro všechny zasažené), strach ze ztráty (důležitá je komunikace mezi zúčastněnými), strach ze selhání
•fáze smutku u umírajících: šok (neochota připustit si pravdu), hněv, vyjednávání, deprese, souhlas"