1.

Úvod

2.	Základní charakteristika

2.1.	Cíle WHO jsou

2.2.	Kritéria posuzování zdravotnictví

2.3.	Úloha státu

2.4.	Zdravotní politika zahrnuje dva druhy aktivit

2.5.	Zvýšená zdravotní péče je směřována na tyto skupiny občanů

3.	Financování zdravotnictví

3.1.	Zdravotní pojištění vzniká

3.2.	Zdravotní pojištění zaniká

3.3.	Zdravotní soustavy

3.4.	Povinnost platit pojistné

3.5.	Dle zdrojů financování lze poskytovanou zdravotní péči rozdělit

3.6.	Finance na zdravotní péči se tedy berou z těchto základních zdrojů

3.7.	Pokud jsme pojištěni, pojišťovna za nás hradí

4.	Subjekty zdravotní politiky

4.1.

Obecně

4.2.	Druhy zdravotní péče

5.	Nemocenská

5.1.	Druhy dávek

5.2.	Podpora při ošetřování člena rodiny

5.3.	Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství

5.3.1.

Poskytuje se

"2. Financování zdravotnictví
V roce 1997 vstoupil v platnost zákon o veřejném zdravotním pojištění místo zákona o všeobecném zdravotním pojištění. Ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní péče poskytnutá pojištěnci s cílem zachovat nebo zlepšit zdravotní stav. Hradí se zdravotní péče poskytnutá na území ČR, ale i částka, která byla vynaložena na neodkladné léčení při pobytu v cizině, a to do výše adekvátní úhradě na území ČR.

Zdravotní pojištění vzniká:
- dnem narození, kdy nemluvně se stává pojištěncem pojišťovny, kde je pojištěná jeho matka
- dnem, kdy se stane občan zaměstnancem nebo získáním trvalého pobytu

Zdravotní pojištění zaniká:
- úmrtím
- změnou trvalého pobytu (odstěhování se mimo ČR)

Zdravotní soustavy:
- Centralizovaná soustava zdravotnictví – vše určuje a řídí stát
- Národní soustava – existuje ve velké Británii. Systém půl na půl – stát rozhoduje jen o něčem
- Soustava s povinným zdravotním pojištěním – existuje např. v Německu a v ČR
- Liberální soustavy – založené na trhu, pojištění je dobrovolní. Existuje v USA.

Povinnost platit pojistné:
- všechny osoby s trvalým pobytem na území ČR, ale i pro osoby, které jsou zaměstnanci zaměstnavatele se sídlem na území ČR
- v případě přímého pracovního poměru si zaměstnanec platí 1/3 pojistného (13,5 % z vyměřovacího základu, minimální vyměřovací základ je minimální mzda) a zaměstnavatel hradí 2/3 pojistného. OSVČ si však platí pojistné zcela sami.
- stát platí pojistné za nezaopatřené děti (do 26 let), důchodce, ženy na mateřské, osoby pobírající rodičovský příspěvek, nezaměstnaná lidé vedeni na Úřadu práce, osoby pobírající sociální dávky a osoby ve vazbě.

Dle zdrojů financování lze poskytovanou zdravotní péči rozdělit na:
- osobní potřebu krytou z fondu všeobecného zdravotního pojištění - standardní zdravotní péče hrazená příslušnou pojišťovnou na základě povinného pojištění,
- veřejnou spotřebu hrazenou ze státního rozpočtu a rozpočtu obcí - zdravotnická zařízení vykonávající státní zájem (hygienické služby, Státní ústav pro kontrolu léčiv apod.),
- osobní potřebu nezdůvodněnou zdravotním stavem, většinou jako nadstandardní - hrazena pacientem z vlastních zdrojů,
- nstitucionální spotřebu, jež zahrnuje služby objednané právnickými osobami - hrazeno institucí, která si toto vyžádala (preventivní lázeňská péče, preventivní rehabilitace apod.)."

Práce je povrchní.
Práce pro předmět Sociální politika - Slezská univerzita, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, Katedra společenských věd.