1.	Základy práva

1.1.

Norma

1.2.	Vznik práva

1.3.	Funkce práva

1.4.

Stát

1.4.1.

Právní stát – 3 základní podmínky

2.	Právo hmotné a procesní

2.1.	Hmotné právo

2.2.	Procesní právo

2.2.1.

Odvětví procesního práva

3.	Objektivní a subjektivní právo

3.1.	Objektivní právo

3.2.	Subjektivní právo

4.	Prameny práva

4.1.	Normativní právní akty

4.2.	Precedenty

4.3.	Právní obyčeje

4.4.	Normativní smlouvy

4.5.	Obecné právní zásady

4.6.	Jurisprudence

5.	Neprávní normativní systém

5.1.	Spravedlnost

5.2.	Právní norma

5.3.	Struktura právních norem

5.3.1.

Hypotéza

5.3.2.

Dispozice

5.3.3.

Sankce

5.3.4.

Členění právních norem podle struktury

5.3.5.

Členění podle míry vázanosti adresátů

5.3.6.

Členění podle jazykového vyjádření dispozice

5.3.7.

Působnost právních norem

6.	Prameny práva v ČR

6.1.	Ústavní zákony jsou normativní akty nejvyšší právní síly

6.2.

Ústava

6.3.

Zákony

6.4.	Legislativní proces

6.5.	Sbírka zákonů

7.	Právní vztahy a právní skutečnosti

7.1.	Právní vztahy

7.2.	Právní skutečnosti

7.2.1.

Členění právních skutečností

7.3.	Právní domněnky

7.4.	Právní fikce

8.	Právní úkony a události

8.1.	Právní jednání

8.2.	Právní úkon

8.2.1.

Náležitosti právních úkonů

8.2.2.

Obsah právních úkonů

8.2.3.

Platností právního úkonu rozumíme

8.2.4.

Členění právních úkonů

8.3.	Protiprávní jednání

8.3.1.

Členění

9.	Právní události a lhůty času

9.1.	Právní události

9.2.

Lhůta

9.2.1.

Členění lhůt

10.	Prvky právního vztahu

11.	Druhy právních vztahů

11.1.

Vztahy veřejnoprávní

11.2	Vztahy soukromoprávní

11.3.

Absolutní právní vztahy

11.4.

Relativní právní vztahy

11.5.

Závazkové právní vztahy

11.6.

Vztahy věcněprávní

11.6.1.

Znaky

11.6.2.

Třídění

11.6.3.

Věcná práva k věci cizí

12.	Aplikace práva

12.1.

Správní orgány

12.2.

Správní řízení

12.3.

Subjekty

12.4.

Soudy

12.5.

Civilní řízení

12.6.

Trestní řízení

12.7.

Rozhodčí řízení

12.8.

Řízení před finančním arbitrem

12.9.

Advokáti

12.10.

Notářství

12.11.

Státní zastupitelství

13.	Aplikace práva a zákonnost

13.1.

Závazný výklad práva

13.2.

Nezávazný výklad

13.3.

Zákonnost

13.3.1.

Záruky zákonnosti – systém pr. záruk tvoří:

14.	Opravné prostředky

14.1.

Řádné opravné prostředky

14.1.1.

Odvolání

14.2.

Mimořádné opravné prostředky

14.2.1.

Dovolání

14.2.2.

Žaloba na obnovu řízení

14.2.3.

Žaloba pro zmatečnost

14.3.

Následky vadných právních úkonů

14.4.

Právní odpovědnost

14.5.

Funkce právní ochrany

14.6.

Protiprávní jednání

14.7.

Právní odpovědnost podle charakteru spol. vztahů

14.8.

Právní odpovědnost dle předpokladu jejich vzniku

14.9.

Subjektivní odpovědnost

14.10.

Objektivní odpovědnost

15.	Ústavní právo

15.1.

Pojem a předmět ústavního práva

15.2.

Právní normy

15.3.

Ústavnost

15.4.

Pojem stát, znaky, funkce, forma

15.5.

Forma vlády

15.1.1.

Demokracie přímá

15.1.2.

Demokracie nepřímá

15.2.

Volby

15.3.

Nedemokratická forma vlády

15.4.

Hlava státu

15.5.

Složení nejvyšších orgánů

16.	Správní právo

"2. Precedenty (soudcovné právo) = Precedens je individuální právní akt státního orgánu, který nabývá normativního významu, jestliže se jím řeší problém právními normami dosud neregulovaný. První rozhodnutí v tomto směru se stává pramenem práva.

Co se týče tvorby práva, má v systému, kde převažují precedenty jako pramen práva, rozhodující úlohu soudní praxe. Od právních obyčejů (jako normotvorby živelného původu) se precedenty liší tím, že soudci vydávají rozhodnutí v individuálním případě u vědomí, že zároveň tvoří právní pravidlo pro řešení všech případů téhož druhu. Precedendy jsou typické pro angloam. systém (case law, judge made law).

3. Právní obyčeje - dlouhotrvající uskutečňování určitého chování, povědomí o jeho zachovávání a závaznosti
- má určitý, konkrétně stanovený obsah
- státní org. je aplikují a při jejich porušení se uplatňuje státní donucení
- spíše anglosaský typ pramene práva

4. Normativní smlouvy – nejsou rozhodnutím jediného státního orgánu, ale jde o shodné projevy vůle dvou či více stran. Na rozdíl od smluv individuálních mají normativní smlouvy alespoň některá ustanovení obecná a regulují závazně celou skupinu právních vztahů stejného druhu a neurčeného počtu. (Kolektivní smlouva, sml. v mezinárodním právu).
5. Obecné právní zásady = pravidla, která se od obyčejů liší tím, že pro jejich utvoření nemá právní význam“dlouhodobá praxe“. Patří sem např. právní zásada „pacta sunt servanta“ smlouvy je nutno zachovávat. (spíše v zemích angloamerického práva)

6. Jurisprudence
= doktrinární výklad práva, nebo právní věda vůbec, zejména teorie práva.
• jedná se o tvůrčí odbornou činnost právníků, směřující k formulaci právních vět, definic, či pravidel (zobecňující) nebo spočívající v podávání dobrozdání k jednotlivým konkrétním případům (kazuistická)
• dnes je tímto pojmem označován buď doktrinální výklad práva nebo jde o označení právní vědy jako celku.

NEPRÁVNÍ NORMATIVNÍ SYSTÉM
• Obsahově se právní normy namnoze shodují s jinými normami regulujícími chování. Z tohoto hlediska nejpříbuznějšími jsou mravní normy. Právo se často označuje za „minimum mravnosti“.
- morálka je neprávní normativní systém
- Dalšími upravujícími normativními systémy jsou náboženství, politika, estetika, umění, sporty.
- Na rozdíl od práva (pravidel uměle vytvořených) morální pravidla spontánně vyrůstají z tradice a společenské konvence, obecná chování, ovlivňující vztahy mezi lidmi. Nejsou vynutitelná státem, jejich zachovávání je pouze otázkou svědomí subjektu, podléhají veřejnému mínění.
Vztah mezi právními a morálními pravidly chování je následující: právní normy mají přednost před normami morálními, neboť v zájmu morálky nelze právo vědomě ignorovat."

Práce kompilačního charakteru. Částečně čerpáno z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dovol%C3%A1n%C3%AD, http://pravo.wz.cz/teo/data/teorie_-_1.doc. Větší část práce shodná s prací "Vznik a potřeby práva ve společnosti - přednáška ze základů práva".