0.

Úvod

1	Utváření osobnosti

1.1	Periodizace vývoje člověka

1.2	Eriksonovy etapy vývoje

1.3	Základní psychické potřeby podle J.Langmeiera

1.3.1

Psychická deprivace dítěte

1.3.1.1

Pojem deprivace

1.3.1.2

Dítě a deprivace

1.3.2

Frustrace

1.3.3

Rodina a uspokojování základních potřeb

2	Náhradní výchova

2.1	Náhradní výchovná péče

2.1.1

Typy náhradní výchovné péče (NVP)

2.1.2

Negativa NVP a jejich vliv na vývoj dítěte

2.2	Náhradní rodinná péče

2.2.1

Typy náhradní rodinné péče

2.2.2

Adopce

2.2.2.1

Osvojitelé

2.2.2.2

Adaptace dítěte v náhradní rodině

2.2.3

Hostitelství

2.2.3.1

Rizika hostitelství

2.2.4

Organizace zabývající se náhradní rodinnou péči

3.

Závěr

"2 Náhradní výchova
Pokud dítě nemůže z jakéhokoliv důvodu vyrůstat ve vlastní rodině a být vychováváno svými biologickými rodiči, je mu zajištěna náhradní výchova. Ta existuje ve dvou podobách. První z nich je náhradní výchovná a druhá náhradní rodinná péče, přičemž náhradní rodinná péče má přednost před výchovnou.

2.1 Náhradní výchovná péče
S touto alternativou výchovy se nejčastěji setkáváme ve formě ústavní péče. Děti v ní mohou vyrůstat od svého narození až do dovršení osmnácti let, poté je možné prodloužit dobu jejich setrvání až o jeden rok.
Než soud nařídí umístění dítěte do zařízení náhradní výchovné péče(NVP), je povinován zjistit, zda není možné zajistit mu výchovu náhradní rodinnou péčí. Zároveň pokud je příležitost náhradní rodinné péče poté, co již bylo dítě umístěno do ústavního zařízení, je třeba zabývat se možností změny rozsudku, a to v zájmu dítěte.

2.1.2 Typy náhradní výchovné péče
Existuje několik typů zařízení NVP. Rozlišujeme je například podle věku dětí, které jsou jim svěřovány. Další kritérium dělení může značit zdravotní stav dítěte, stupeň obtížnosti jeho výchovy nebo pohlaví, a to v případě starších dětí. Výjimky mohou nastat například v situaci, kdy jde o umístění sourozenců, tehdy je v jejich zájmu předejít odloučení a tím umožnit zachování vzájemných citových vazeb.
Typy zařízení NVP: kojenecké ústavy, dětské domovy, diagnostické ústavy pro děti s nařízenou ústavní výchovou, ústavy sociální péče.
Stává se, že jsou děti umístěny do těchto zařízení pouze dočasně, například díky momentální špatné sociální situaci v rodině. Pokud zde ale setrvávají dlouhodobě,mnohdy až do své dospělosti, a především v případě, že byly přijaty již v období raného dětství, je možné, že se setkají s více typy zařízení.

2.1.3 Negativa NVP a jejich vliv na vývoj dítěte
Oproti minulosti již není uspořádání systému ústavů uniformní, a pokud přesto tato myšlenka někde přetrvává, pak ve značně změněné formě. Pokrok signalizuje i to, že dnes děti v dětských domovech netrpí nedostatkem materiálních prostředků pro jejich rozvoj. Zároveň s touto skutečností se ale stává nepřehlédnutelnějším, že samotné materiální zázemí nestačí. Tím se vracíme ke kapitole o základních potřebách člověka. Bez jejich uspokojení se nemůžeme stát psychicky zralou a zdravou osobností, vybudovat si pozitivní identitu. Jak splňuje požadavky pramenící z tohoto faktu náhradní výchovná péče? Zodpovězení nedosáhneme bez toho, aniž bychom upozornili na negativa této výchovy. A přestože je u nás pro děti bez domova častým řešením jejich situace, je v ní negativ obsažena celá řada.
Jeden z nejzásadnějších problémů pramení z toho, že je uplatňována kolektivní výchova. Jeden vychovatel má na starosti vyšší počet dětí a navíc pracuje na směny, takže se děti setkávají s více „tetami a strýci“, ale chybí jim vztah, který by se dal nazvat plnohodnotnou náhradou za ten nefungující s biologickými rodiči nebo s jakoukoliv mateřskou osobou. Tím, že takový vztah, který by byl trvalý,lidé nenaleznou ve svém dětství a nenaučí se pocitu bezpečí (ad.Eriksonovy etapy vývoje), je pro ně velmi obtížné navázat jej také později, v dospělosti. Postrádá-li dítě útočiště již od raného dětství či přímo od narození, závažnost možných důsledků se zvyšuje.
Připomeňme si proces ontogeneze- první kontakty s matkou mají být navázány hned v prvním měsíci života a dále se vyvíjet, a do konce prvního roku už mají vznikat vztahy také mezi dítětem a dalšími blízkými. Pokud je ale dítě v kojeneckém ústavu, žádné takové osoby neexistují. Děti jsou pod neustálým dohledem a je zajištěno jejich fyzické zdraví, v daném systému je ale nemožné rozvíjet jejich vnímání v emocionální nebo sociální oblasti. Sestry se jim věnují, nemohou tak ale dělat individuálně, právě díky počtu jejich svěřenců. Navíc zmiňované pracovní směny nemohou dítěti vynahradit soustavnou péči, obsahující oboustrannou náklonnost. Profesor Z. Matějček to vyjádřil takto :“ Je to služba u dětí, a ne soužití s dětmi“.7 Důsledky lze mnohokrát pozorovat po celý další život člověka. To, že děti s NVP obecně dosahují nižšího vzdělání než děti z NRP a fungujících rodin je také jedním z projevů nedostatečného rozvíjení individuálních schopností. "

Poznámky pod čarou jsou součástí textu.