0.

Úvod

1.	Začátek komunistické perzekuce

2.	Politické procesy

2.1.	První politické procesy

2.2.	Krajinova zpravodajská kancelář

3.	Milada Horáková a spol.

3.1.	Začátek pronásledování

3.2.

Zatýkání

3.3.	Vyšetřování

3.4.	Před procesem

3.5.

Rozsudky

3.6.

Konkluze

4.

Církev

4.1.	Začátek komunistické represe proti církvi

4.2.	Zázrak v Čihošti

4.3.	Církevní řády

4.4.	Procesy proti biskupům

5.	Pomocné technické prapory

5.1.	Perzekuce v armádě

5.2.	Vznik kategorie „politicky nespolehlivý“

5.3.	Výjimečná vojenská cvičení

5.4.	Ženijní jednotky

5.5

Vznik PTP

5.6.	Konec PTP, vytvoření TP

6.

Závěr

"Kapitola 1
Začátek komunistické perzekuce

„Pouze moudrý a vznešený vítěz se dokáže v okamžicích, kdy získá moc, obejít bez pomsty. Ti kteří triumfovali v únoru 1948 a měsících následujících, měli ke vznešenosti dál než ke hvězdám. Nemohlo to být tedy jinak: Po čase triumfu nadešel, musel zákonitě nadejít, čas pomsty.“2
Komunistická strana Československa po získání politické moci v únoru 1948 začala budovat stalinský model socialismu, v němž připadala důležitá úloha různým formám politických represálií a perzekucí. Nejvyšší příslušníci komunistické strany ovládali po únoru 1948 armádu, bezpečnost, justici, školství, tisk, rozhlas i kulturu. „Konečným cílem bylo získání mocenského monopolu a tomuto cíli bylo podřízeno vše, naprosto vše.“ 3 Po uchopení moci komunisté rozpoutali politické procesy se svými politickými protivníky, demokraticky orientovanými vojáky, sionisty i mezi sebou samými. Padaly rozsudky smrti a dlouholetých trestů v pracovních táborech.
Komunistický činitel Mráz na jaře 1948 ve veřejném projevu ve Fryštáku pronesl: „Nechť to slyší ti druzí! Teď se bude tančit v novém duchu a vás už k ničemu nepotřebujeme. Půjdete-li s námi, pochováme vás s muzikou a květinami, a když ne, budou vám muset stačit dva metry hlíny a pár lopat chlorového vápna.“ 4
Vlna politických procesů, kterou komunisté v Československu rozpoutali po státním převratu, zachvátila společnost a šířila se v ní, ochromovala její život a umrtvovala činnost jednotlivých demokratických institucí. Komunističtí funkcionáři i velká část členů KSČ začala využívat své mocenské postavení, na druhou stranu pocítili strach ze ztráty moci, a tak docházelo ke mstám a k „vyřizování“ účtů. Tento impuls vedl k začátku perzekuce, která se však vymkla jejich kontrole.
Poměry po únoru 1948, kdy docházelo k politickým perzekucím a nezákonnostem, se stávaly rájem pro Státní bezpečnost. Policejní čistky odhalily a vyrobily nevídané množství nepřátel komunistického režimu.

2 Čas triumfu, čas pomsty. Cílek , R. , str. 7
3 Hrobaři iluzí aneb kdo nepůjde s námi: 1948-1953: výřez z obrazu bezpráví. Cílek , R , str. 5.
4 Zpráva o organizovaném násilí. Hejl, V., str. 43.

Politické procesy a perzekuce se staly součástí politiky komunistického státu, staly se i jedním z řešení mezi prohlubujícím se rozporem mezi komunistickým režimem a společností.
Perzekuce po únoru 1948 měli tři hlavní etapy: první etapa se odehrála bezprostředně po únoru 1948, cílem bylo zdůvodnění dosaženého vítězství KSČ a upevnění moci ve státě. Po únoru 1948 se KSČ zaměřila na nepřátele z řad nekomunistických stran a organizací, které bylo nutné odstranit z veřejného života. Druhá etapa, která se odehrála na podzim roku 1948 měla za cíl prosadit mocenský monopol KSČ do všech oblastí společenského života a vytvořit tak zcela novou strukturu mocenského monopolu a institucí s tím spojených. Poslední etapa perzekuce, která nastala od jara 1950 se snažila o totální přestavbu celé společnosti s pomocí komunistické ideologie a stalinského modelu socialismu."

Poznámky pod čarou jsou přímo součástí textu. Práce obsahuje grafiku.
Academia Rerum Civilium - Vysoká škola politických a společenských věd , s.r.o. v Kolíně, Studijní program Politologie.