1.	Historický vývoj imunity

2.	Na koho se imunita vztahuje a její základní druhy

3.	Poslanecká imunita v České republice

3.1.	Vývoj poslanecké imunity

3.2.	Současná definice poslanecké imunity

4.	Názory na rozsah současné poslanecké imunity

5.

Závěr

" Část představitelů politických stran, kteří zastávají názor o potřebě omezení imunity, předložili dosud již přes desítku návrhů na toto omezení. Avšak sněmovna a senát takové návrhy při hlasování pravidelně zamítají.
Byly například provedeny pokusy o schválení změny imunity, že byposlanci a senátoři byli chráněni pouze během svých projevů v parlamentu. A ne jako dnes, kdy s každým trestním stíháním zákonodárce musí souhlasit jejich parlamentní komora. Pokud to ale neudělá, nemůže být pro takový trestný čin člen parlamentu již nikdy stíhán. Tato imunita je tedy doživotní. A to se vztahuje i na běžnou trestnou činnost, např. způsobení dopravní nehody pod vlivem alkoholu.
Argumenty této skupiny pro zúžení imunity vycházejí z mezinárodního srovnání. Například v zemích západní Evropy chrání imunita poslance před stíháním pouze pro trestné činy, ne pro činy občanskoprávního charakteru a v některých zemích nejsou poslanci před stíháním chráněni vůbec. V některých státech neplatí imunita v případě přistižení při činu a je možné zadržení a vyšetřování. Rovněž je rozdílné trvání nestíhatelnosti. Někde se uplatňuje pouze po dobu zasedání parlamentu, popřípadě několik dní před a po zasedáním. V některých zemích je nestíhatelnost omezena dokonce jen na pobyt v budově parlamentu nebo ještě po dobu cesty do parlamentu a z něj.
Důvody neschválení těchto návrhů na změny jsou různé. Například návrh na omezení imunity v této oblasti by podle některých členů parlamentu komplikovalo situaci, kdyby se poslanec nebo senátor ocitl ve vazbě, a následkem toho by chyběl při hlasování. Nepohodlné osoby, např. leadeři stran, by tak mohly být vězněny i dlouhodobě.
Poslední návrh, který chtěl změnit imunitní práva, projednala vláda dne 16. ledna 2008. S návrhem vláda vyslovila nesouhlas z níže uvedených důvodů:
„Navrhovaná redukce imunity poslanců a senátorů jen na jejich ochranu před zadržením a nově též před zatčením a vzetím do vazby, která je podle důvodové zprávy motivována tím, že chráněna má být jen svoboda pohybu poslanců a senátorů s cílem eliminovat případné excesy ze strany moci výkonné, které by směřovaly k zabránění účasti na jednání komory Parlamentu České republiky, se jeví zdánlivě odůvodněně. Nebere však v úvahu to, že úkony orgánů činných v trestním řízení se, pokud jde o omezení svobody pohybu, neomezují jen na zadržení, zatčení a vzetí do vazby. Navrhovaná úprava nezohledňuje institut předvedení podle § 90, resp. § 183 odst. 1 trestního řádu, jehož uplatnění by, byť by se tak stalo zcela v souladu se zákonem, mohlo významným způsobem ovlivnit jednání a rozhodování příslušné komory Parlamentu České republiky“.
Dále návrh obsahoval zavedení nebo rozšíření imunity na členy zastupitelských samosprávných sborů, což bylo kritizováno, jelikož tato skutečnost v žádném státě neexistuje. Tzv. „komunální rozšíření“ bylo podle některých politiků ve skutečnosti od začátku dobře promyšlenou strategií, jak jinak kvalitní normu omezující imunitu neschválit a přitom si proti sobě nepopudit veřejnost. Vždyť existovala možnost návrh o tuto pasáž zredukovat."