1.	Předmět a metody vývojové psychologie

2.	Teorie periodizace psychického vývoje

3.	Poruchy vývoje se zaměřením na psychiku, příčiny patologických variant vývoje

5.	Geneze a struktura sebepojetí člověka

6.	Vývoj citů a emocí

7.	Prenatální období

8.	Novorozenecké období

9.	Kojenecký věk

10.	Batolecí období

11.Předškolní věk

12.	Nástup do školy, školní zralost

13.	Školní věk

14.	Období dospívání

15.	Období adolescence

16.	Období mladé dospělosti

17.	Období střední dospělosti

18.	Období starší dospělosti

19.

Stárnutí

"1) Předmět a metody vývojové psychologie
- vývojová psychologie usiluje o poznání souvislostí a pravidel vývojových proměn v jednotlivých oblastech lidské psychiky a porozumění jejich mechanizmům
- duševní vývoj lze charakterizovat jako proces vzniku a zákonitých proměn psychických procesů a vlastností v rámci diferenciace a integrace celé osobnosti
- psychický vývoj jako takový zahrnuje kvantitativní a kvalitativní změny, zahrnuje též jednoduchý rozvoj i zásadnější, který může vyvolat změnu kvality
- tři hlavní oblasti psychického vývoje:
- 1.biosociální vývoj, který zahrnuje tělesný vývoj a veškeré proměny s ním spojené, zabývá se též faktory, které jej ovlivňují př.: různé sociokulturní postoje k lidskému tělu a jeho vývojovým proměnám
- 2. kognitivní vývoj, který zahrnuje všechny psychické procesy, které se nějak spolupodílejí na lidském poznávání. jde o proměnu způsobu uvažování v průběhu života, ovlivňují ho mnohé faktory
- 3. psychosociální vývoj, který zahrnuje proměnu způsobu prožívání osobnostních charakteristik a mezilidských vztahů, př. sociální pozice
- všechny tyto tři oblasti se navzájem ovlivňují a díky tomu, že jsou ve vzájemné interakci, dochází k tomu, že se jeden od druhého lišíme, ale v rámci České republiky a sociokulturního prostředí jsme stejní

Činitelé psychického vývoje
- jedince od jeho početí až do smrti ovlivňují především dědičné dispozice a výše zmiňované podměty z prostředí, které jsou vzájemné interakci
- genetický program obsahuje informace potřebné pro vznik nového jedince, který má všechny typické znaky svého druhu
- tento program se vytvořil v průběhu evoluce a vytváří se nadále, i on se stává výsledkem interakce genetických dispozic a prostředí
- životní prostředí může být výhodnější pro jedince s určitými vlohami a ti mohou mít v danou chvíli více potomstva než jiní a tím pomalu měnit genon celé společnosti
- jde o určitý typ selekce, která funguje i v současnosti, přestože mnohé umělé zásahy do lidského geonomu rovnováhu mezi dědičnými dispozicemi a prostředím porušují
- za základní jednotku genetické informace je gen, za jednotku genu (obsah = informace, která může být velice rozmanitá)
- geny jsou lokalizovány na chromozomech, kde zaujímají určitou polohu, proto je možné vytvořit genetickou mapu jednotlivých vloh
- některé geny mohou svoji polohu na chromozomech měnit a ovlivnit tak i genetickou informaci
- genetický kód vytváří specifická struktura deoxirybonukeové kyseliny a její kombinace, dna má podobu vlákna, které bývá různým způsobem svinuto a uloženo v jádru buňky
- na stupni svinutí závisí aktivita některých genů
- v průběhu vývoje dochází k postupné aktivizaci jednotlivých složek dědičného programu
- každý člověk má 46 chromozomů, které tvoří 23 párů, jedna sada je z otcovského organizmu a druhá z mateřského, ve 22 párech mají oba chromozomy stejný tvar i velikost nazývají se autozómy, protože jsou tvarově i obsahově stejné, jednu dvojici tvoří pohlavní chromozómy, které se nazývají heterozómy a mohou mít jinou velikost, tvar i jiný genetický obsah a jejich hlavní a zpravidla jedinou fcí je určení pohlaví, ženské xx, mužské xy
- pohlaví budoucího plodu je tedy určováno spermií, která nese buď chromozom x nebo y"

Práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdroje: http://septima.gvn.cz/predmety/vyvojova%20psychologie.pdf.