1.

Úvod

2.	Duševní hygiena se zabývá

2.1.	Rozdíl mezi duševní hygienou a psychoterapií

3.

Adaptace

4.	Pozitivní duševní zdraví

4.1.	Kritéria duševní normality osobnosti (E. Syřišťová, 1972):

5.	Sebevýchova

5.1.	Sebepoznávání

5.2.	Autoregulace konativní činnosti

5.3.	Co je cílem našeho snažení?

5.4.	Autoregulace vlastního myšlení

5.5.	Autoregulace emocí

6.	Zralá osobnost

7.	Péče duševní hygieny o mezilidskou interakci

8.	Diagnostika duševního zdraví

9.	Společné a odlišné charakteristiky duševní hygieny a psychologie zdraví

"Vědní disciplína „duševní hygiena“ je zaměřena na vytváření optimálních podmínek pro duševní činnost, udržení duševního zdraví, upevnění duševní zdatnosti, posílení odolnosti vůči nejrůznějším vlivům, které negativně ovlivňují náš duševní život, na otázky prevence duševních poruch atd.
Má blízko k lékařským oborům, psychologii a sociologii.

Užší smysl: Duševní hygiena = boj proti výskytu duševních nemocí.
Širší smysl: Duševní hygiena = péče o umožnění optimálního fungování duševní
činnosti.
O co jde ?
Přirozeně a realisticky odrážet realitu.
Reagovat přiměřeně na všechny podstatné důležité podněty.
Řešit běžné i nenadálé úkoly „na úrovni“.
Stále se duševně zdokonalovat a duševně a duchovně stále růst.

Světová federace duševního zdraví se sídlem v Ženevě.

Duševní hygiena se zabývá:
a) Duševně zdravými lidmi – jde o upevnění a posílení duševního zdraví.
b) Lidmi na hranici mezi zdravím a nemocí, u nichž se projevují stále vážnější příznaky narušení duševní rovnováhy. Těm se snaží naznačit cesty ke znovunabytí duševní rovnováhy a posílit jejich duševní život.
c) Lidmi nemocnými – přináší jim podněty k dodržování zásad duševní hygieny v době mimořádného zdravotního vypětí a ukazuje, jak je možné s dodržováním zásad duševní hygieny lépe a s větším úspěchem vzdorovat nemocem.

Rozdíl mezi duševní hygienou a psychoterapií
Duševní hygieně jde spíše o upevňování relativně dobrého duševního zdraví než o odstraňování jeho poruch. Důraz ne sebevýchovu, zrání osobnosti a duševní klid. Pozornost i otázkám sociální interakce, úpravy životního a pracovního prostředí a životosprávě.

Adaptace
Přizpůsobení se – neměnným a nezměnitelným podmínkám prostředí (s čím se nedá nic dělat).
Přizpůsobování si – v životním prostředí toho, co se změnit dá.
Adaptace v pojetí duševní hygieny:
Osobní zvládání problémů, které před člověka staví život. Sebeovládání – řízení a ovládání sebe sama tváří v tvář problémům, jejich řešení „na úrovni“.
Maladaptace – selhávání v boji proti problémům.
Do pojetí adaptace patří i úprava prostředí, v němž člověk žije (např. úpravy pracovního prostředí s ohledem na potřeby a možnosti člověka)."