1.	Cíle a obsah výchovy

1.1.	Pedagogická teologie

1.2.	Individuální výchovný cíl

1.3.	Sociální výchovný cíl

2.	Struktura výchovných cílů

2.1.	Cíle materiální (informativní)

2.2.	Cíle formální (formativní)

2.3.	Cíle adaptační

2.4.	Cíle anticipační

2.5.	Cíle teoretické

2.6.	Cíle praktické

2.7.	Cíle autonomní

2.8.	Cíle heteronomní

2.9.	Cíl individuální

2.10.

Cíle sociální

2.11.

Cíle z hlediska závaznosti

2.12.

Cíle z hlediska náročnosti

2.13.

Cíle z hlediska řízení

2.14.

Základní struktura hierarchie cílů

2.15.

Funkce výchovných cílů

3.	Obsah výchovy

4.	Konkretizace cílů výchovy z hlediska historického vývoje

4.1.	Historický vývoj výchovného cíle a obsahu

4.1.1.

Prvobytně pospolná společnost

4.1.2.

Starověk – starověké Řecko, Řím

4.1.3.

Křesťanství

4.1.4.

Středověk

4.1.5.

Renesance a

4.1.6.

16. století Martin Luther

4.1.7.

17. – 18. století

4.1.8.

Konec 18. – začátek 19. století

4.1.9.

Švýcarsko 19. století

4.1.10.

Německo 19. století

4.1.11.

Rusko přelom 19. – 20. Století

4.1.12.

Zástupce české pedagogiky

"Východiska pro stanovení výchovných cílů jsou obsažena v následujících oblastech a koncepcích:
a) naturalistická – zdůrazňuje respektování vrozených dispozic, potřeb jedince, vytváření podmínek pro rozvoj vlastní osobnosti
b) sociologická – klade důraz na společenskou situaci a potřeby společnosti, na přípravu schopného, uvědomělého, kvalifikovaného a prospěšného jedince pro společnost s cílem odpovědně plnit sociální funkce
c) kulturní – vycházející z kulturních hodnot dané společnosti, z nutnosti jejich osvojení, zachování a dalšího rozvíjení, zdůraznění mravní a estetické báze výchovného procesu
d) futurologická – opírající se o prognózy vývoje společnosti a orientaci výchovných záměrů na charakter a potřeby života v budoucnosti

Všechny představy o tom, kam má výchova směřovat, podmíněné výše uvedenými východisky, jsou pak formulovány jako určité požadavky, normy. K jejich formulaci může dojít následujícími cestami:
a) voluntaristicky – formulují je odpovědní jednotlivci na základě svých pohledů, představ, přání
b) empiricky – jsou stanovovány na základě dosavadních zkušeností, výchovné praxe a úvah spjatých s praxí
c) vědecky – jsou formulovány na základě vědecké analýzy, objektivně existujícího stavu a zákonitostí vývoje společnosti i jedince s ohledem na perspektivy tohoto vývoje

Pedagogická teologie
• speciální část pedagogiky zabývající se teorií výchovných cílů
• východisko lze spatřovat ve filozofii výchovy¨
• představy o tom, čeho se má výchovnou činností dosáhnout, jsou odlišné tak, jak jsou odlišné různé filozofické koncepce. Rousseau např. vykresluje ideál výchovy jako výsledek přirozeného vývoje. Jeho naturalismus a romantismus přenáší těžiště výchovy na dítě. Cíle je třeba hledat v jeho vlastních zájmech a schopnostech
Výchovné cíle lze odvodit ze situace a potřeb společnosti, pak hovoříme o modelu zprostředkujícím. Jedná se o racionální model plánování, který i přes svou racionalitu v sobě zahrnuje určitý moment nejistoty, jak plány dopadnou a zde vytčených cílů bude dosaženo. Zmíněné platí zejména u cílů vzdálenějších.
Z potřeb vychovávaného jedince vychází model vstřícný. V něm dominuje prvek empirický, představuje svobodu žáka v pedagogické situaci. Jde obrazně o jakési setkání vychovávaného s výchovně vzdělávací situací (prostředím). Tento model konkrétně popisuje začátek výchovného procesu, ale nepokouší se předem formulovat výsledky. Termín cíl zde pak označuje spíše směr než konečný stav. Vychovávaný může při přijmout to s čím se setkává, ale může projít i mimo, metody a formy nejsou v tomto případě odvozeny od cílů, je tomu vlastně naopak."

Obsahuje věcnou chybu ve jméně Martina Luthera.
Tato práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdrojů: http://www.tahaky-referaty.sk/Zaklady-pedagogiky/2211/&i9=; http://www.oxygy.com/KPR-sikulova-obecdidaktikascripta-pf-ujepurkyne-materialy/48; http://www.oxygy.com/KPR-sikulova-obecdidaktikascripta-pf-ujepurkyne-materialy/53.