1.	Právo objektivní

2.	Subjektivní právo

3.	Právo hmotné

4.	Právo procesní

5.	Právo občanské

6.	Účel občanského práva

7.

Zákonnost

8.	Právní jistota

9.	Funkce práva jako prostředku společenského řízení

10.	Funkce práva jako společenského regulačního systému

11.	Funkce práva jako informačního systému

12.	Kogentnost a dispozitivnost právních norem

13.	Právní povaha

14.	Systém občanského práva

15.	Systematika Občanského zákoníku

16.	Prameny občanského práva

16.1

Ústava

16.2	Mezinárodní smlouva

16.3	Občanský zákoník 40/1964

16.4	Ostatní prameny

“Právo občanské:

= soubor právních pravidel, které:
a) vymezují osobní a majetkový status subjektů (FO a PO),
b) upravují právní principy, kt. se řídí FO a PO ve svých vzájemných osobních a majetkových vztazích založených na vzájemně rovném postavení,
c) upravují právní principy, kt. se řídí základní vlastnické poměry ve společnosti
d) a upravují i právní prostředky vzniku, zániku a změny práv z těchto vztahů

Účel občanského práva:

1. funkcí práva je působit na snižování neuspořádanosti společenských vztahů
2. požadavkem demokratické společnosti je, aby tyto funkce uskutečňoval právní stát a)

a) Zákonnost, která znamená, že každý je povinen zachovávat
právo, včetně státu samého.
b) Právní jistota, která znamená stav, kdy každý má zejména stejnou možnost
seznámit se s právem.
c) Přiměřenost práva, tj. nepřípustnost nadměrného, resp. jinak
nepřiměřeného používání práva a jeho jednotlivých prostředků k cíli,
jehož má být dosaženo.

3. Kromě základní funkce uvedené sub 1 má právo ve společnosti i některé funkce další, které tak či onak se zmíněnou základní funkcí souvisí, resp. jsou od ní odvozeny.
A) funkce práva jako prostředku společenského řízení,
B) funkce práva jako společenského regulačního systému, který funguje jednak preventivně, tj. tak, aby se porušování společenské homeostázy předcházelo, jednak následně podle principu tzv. regulace chy¬bami, tj. tak, že právo reaguje na své porušení, čímž působí k tomu, aby porucha byla účinně odstraněna a obnoven předchozí rovnovážný stav,
C) funkce práva jako informačního systému, která spočívá v tom, že právo svým adresátům nejen ukládá povinnosti či zakládá jejich opráv¬nění, tj. dává jim závazné příkazy, zákazy a dovolení, nýbrž je zároveň o tom autenticky informuje. Právní norma ve své sdělné podobě, tj.vyjádřená právním předpisem, je jediným a výlučným zdrojem auten¬tické informace o tom, jak se lidé podle práva mají, resp. mohou chovat a zároveň jak se chovat nesmějí.


Kogentnost a dispozitivnost právních norem:

- § 2 odst. 3 OZ – nemohou se odchýlit, pokud to zákon zakazuje, kogentní je takové ustanovení, od kterého se nelze odchýlit, vylučuje to povaha ustanovení:

- Ochrana slabší strany: v neprospěch slabší strany /spotřebitel, nájemce/
- Rozpor s dobrými mravy, ochrana veřejného pořádku
- Ochrana třetích osob: zájmy práv třetích osob – úprava absolutních práv, zavazuje třetí osoby, aby nerušili majitele těchto práv - numeru clausus těchto práv – kogentnost úpravy absolutních práv
- Ochrana veřejného pořádku

Právní povaha:

 OP jakožto obecné právo soukromé je vymezeno předmětem své úpravy; ten lze dovodit z OZ
 § 1 (2): OZ upravuje majetkové vztahy FO a PO, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osobnosti, pokud tyto vztahy neupravují jiné zákony
 OZ (event. OP) upravuje i některé další vztahy, pokud jsou těmto vztahům podobné nebo souvislé (vztahy vyplývající z výsledků tvořivé duševní činnosti – autorské právo)

- předmět OP je vymezen pozitivně – svým předmětem a ekvivalentním charakteru a negativně – tím, že není upraven jinými soukromoprávními normami
• v určených mezích platí občanskoprávní normy přímo
• v oblasti upravené jinými soukromoprávními předpisy platí subsidiárně
• hranice vůči jiným oborům není zcela ostrá (obchodní právo; rodinné právo;…)"