1.

Úvod

2.	Klima v podniku

2.1.

Zdravení

2.2.	Seznámení, představování a oslovování

2.3.	Postavení sekretářky

2.4.	Postavení ženy ve vedoucí funkci

2.5.	Oblečení pro pracovní styk

2.6.	Účastník skupinového jednání

2.7.	Účast na skupinovém jednání s podřízenými

3.	Zvláštnosti postavení žen v hospodářském životě vybraných zemí

4.

Závěr

"Každá firma by měla zvážit všechna svá specifika a zvláštní podmínky v nichž funguje ( např. s kým se její zaměstnanci převážně stýkají - s obchodními partnery, zákazníky, médii…) a tomu uzpůsobit vnitropodnikové zásady pro styk v rámci firmy i pro styk s jejím vnějším okolím. Takovéto zásady nemusejí nutně přesně korespondovat se zásadami společenského chování, v menší či větší míře se mohou od některých pravidel odchylovat, zvláště pokud to bude účelnější a v dané situaci výhodnější. Praxe však ukazuje, že pokud tyto normy neexistují, může docházet ke konfliktům, což může řádně narušit hladký chod v podniku. Tyto zásady nemusí nutně existovat v psané podobě, mnohdy postačí vzájemná ústní dohoda mezi zúčastněnými stranami po každé, z hlediska dodržení společenských pravidel, sporné situaci.

Sporné situace mohou vznikat poměrně často a prakticky kdykoliv. Například pokud je zaměstnanec nucen volit mezi zákazníkem a svým nadřízeným či dokonce nadřízenou, pokud je zaměstnanec natolik obtížen, třeba šanony, že si sám málem nemůže otevřít dveře a jeho nadřízená chce vejít do týchž dveří….

Proto je právě v podniku, kde služební hierarchie není zanedbatelná, zvlášťě důležitá schopnost vžít se do situace druhého a tomu pak přizpůsobit své konkrétní chování. I tady platí, že vlídnost je olejem v soukolí společenského chování. Etiketa říká, že pokud jde o pracovní návštěvy podřízených nebo na roveň postavených pracovníků, pak hostiltel při příchodu nebo odchodu pracovníka nevstává od stolu, povstat může pokud hostem je žena, nikoli však sekretářka. Dá se předpokládat, že snad ani žádný vedoucí nebude požadovat po svém zaměstnanci, aby vyskočil ze židle okamžitě, když vstoupí do jeho pracovny, zejména pak pokud by tím došlo k nějaké ztrátě (kupříkladu dat v počítači z různých důvodů dosud neuložených).

Klima v podniku je jako takové velmi důležité pro udržení kooperativní nálady, kdy si lidé raději pomáhají než by si vzájemně „podráželi nohy“. Je důležité, aby každý malé služby od kolegů nejen přijímal, ale též, aby je pokud možno oplácel. Každého by jistě velice brzy omrzelo dělat něco pro toho druhého, pokud by tento jen služby přijímal, ale sám ani trochu nepomohl.

Jak jsem již výše zmínila, pracoviště, kde by pracovali jen muži nebo jen ženy, jsou spíše vyjímečná. Právě proto, že se velmi často dostávají do styku muži a ženy, nastávají mnohé sporné situace vyplývající z otázky, kdo je vlastně společensky starší, žena nebo její nadřízený. U sekretářek a jejich šéfů může být problémem i jejich vzájemný každodenní styk, a tedy vyřešení otázky, jak se k sobě navzájem běžně chovat (patří sem i otázka familiérnosti, která je možná mezi nimi samotnými díky dlouhodobého vzájemného styku, ale nelze ji už uplatnit, pokud například vedoucí má ve své kanceláři klienta či své obchodní partnery)."