1.	Testování hypotéz

1.1.	Parametrické testy

1.2.	Neparametrické testy

2.	Testy s jednou proměnnou

2.1.	Test střední hodnoty

2.2.	Test relativní četnosti

2.3.	Test směrodatné odchylky (rozptylu)

2.4.	Testy oboustranné

2.5.	Testy jednostranné

3.	Testy dvou proměnných = porovnávací testy

3.1.	Test střední hodnoty

3.2.	Test pro očekávaný rozdíl

3.3.	Test relativní četnosti

3.4.	Test směrodatné odchylky (rozptylu)

3.5.	Rozdělení F (Fischer-Snedecorovo).

4.	Testy shody více než dvou souborů

4.1.Analýza rozptylu (ANOVA)

4.2.	Jednotlivé odchylky

4.3.

F test

4.4.	Metoda HSD

4.5.	Dvoufaktorová ANOVA.

5.	Test shody rozptylů u více než 2 souborů

5.1.	Bartlettovo kritérium

6.	Neparametrické testy

6.1.	Test shody dvou četností

6.2.	Analýza post hoc

6.3.	Znaménkové schéma

6.4.	Test nezávislosti

7.	Zkoumání dvou statistických znaků

7.1.	Test nezávislosti

8.

Závislost

8.1.

Její typy

8.2.	Model závislosti

8.3.

NOM – NOM

8.4.

NOM – NUM

8.5.	Determinační koeficient

8.6.	NUM – NUM (vztah dvou veličin metrických)

8.7.	Modely s více argumenty

8.8.	Výběrové kovariance

8.9.	Lineární korelační interval

8.10.

Regresní přímka

9.	Vyjádření veličin – variabilita

9.1.	Jednorozměrná náhodná veličina

9.2.	Dvourozměrný soubor

"Rozdělení F (Fischer-Snedecorovo)
- existuje celá řada F rozdělení
- každý člen této třídy je určen dvěma parametry – stupni volnosti df1 a df2
- F rozdělení je spojité, definované pouze pro nezáporná čísla, asymetrické, kladně sešikmené
- pro výpočet kvantilů
a) nižších než 50 % platí:

tzn. prohození stupňů volnosti (záměna parametrů)
znamená to, že jsou menší než 1

b) větších než 50 %:
jsou větší než 1

např.

Příklad
Makléř porovnává výnosnost 2 typů akcií na dostupných vzorcích. Zjistil, že:
Ø výnosnost 10 akcií A je 120,- se smodch 15,-
Ø výnosnost 20 akcií B je 150,- se smodch 20,-
Lze tvrdit, že výnosnost akcií B je významně vyšší?

Krok 1 – stanovení hypotéz
H0: μA = μB
H0: μA < μB
Krok 2 – Test shody rozptylů
- musíme jej provést, abychom mohli vybrat správný test středních hodnot
H0: σA2 = σB2
H1: σA2 ≠ σB2

- testovaná hodnota

hodnota kritická (z tabulek):

- vejdu se do int. (0,27;1)?
ANO  přijímám H0


- kdyby mi vyšla hodnota větší než 1, musím se vejít do intervalu
(1;2,28)"

Obsahuje tabulky, grafy, výpočty a schémata. Čistého textu v práci je cca 8 stran.