1.	Týrání, zanedbávání a zneužívání dítěte

2.	Syndrom CAN

2.1.	Historie a CAN

2.2.	Fyzické týrání

2.2.1.

Aktivní

2.2.2.

Pasivní

2.3.	Psychické týrání

2.3.1.

Následky psychického týrání

2.3.2.

Rizikoví dospělí, děti a situace

2.3.3.

Rizikoví dospělí

2.3.4.

Rizikové děti

2.3.5.

Rizikové situace

2.3.6.

Tělesné + psychické týrání

2.4.	Sexuální zneužívání

2.4.1.

Do bezdotykového sexuálního zneužívání řadíme

2.4.2.

Dotykové zneužívání představuje

2.4.3.

Syndrom dětského přizpůsobení pohlavnímu zneužití

3.	Formy ohrožení dítěte jsou tedy

3.1.

Týrání

3.1.1.

Poškozování různými opatřeními, systémové týrání

3.1.2.

Organizované týrání

3.2.	Zneužívání

3.3.	Zanedbávání

3.3.1.

Rizikové děti z hlediska zanedbávání

3.3.2.

Rizikové situace z hlediska zanedbávání

4.	Prevence a ochrana dětí před násilím

4.1.	Primární prevence

4.1.1.

Metody a zaměření primární prevence

4.2.	Sekundární prevence

4.2.1.

Rizikové faktory podílející se na vzniku syndromu CAN

4.3.	Terciální prevence

5.	Problematika odtajnění syndromu CAN

5.1.	Problematika odtajnění u sexuálního zneužívání

5.2.	Jak zasáhnout

5.3.	Instituce, které jsou státem pověřené ochranou dítěte

5.4.	Následná péče po odtajnění týrán

5.5.	Co dělat jako pedagog?

5.6.

Rodina

5.6.1.

Typologie rodin

5.6.2.

Poruchy rodiny bránící v péči o dítě

5.6.3.

Sanace rodiny

6.	Právní legislativa

6.1.	Ohlašovací povinnost a práva dítěte

6.2.	Právní dokumenty

6.3.	Trestně právní úprava syndromu CAN

6.4.	Kam se obrátit?

"SYNDROM CAN
(Child Abuse And Neglect) = syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte - definovaný Zdravotní komisí Rady Evropy v roce 1992
= „Poškození fyzického, psychického nebo sociálního stavu a vývoje dítěte, které vzniká v důsledku jakéhokoli nenáhodného jednání rodičů nebo jiné dospělé osoby a které je v dané společnosti a kultuře hodnoceno jako nepřijatelné.“

Historie a CAN
První zmínky týkající se nevhodného zacházení s dětmi pocházejí už ze starého Egypta. Lékaři zde zaznamenali nadměrné tělesné napadání a zanedbávání dětí. Ve starověkém Římě zase existovalo právo „patria potestas“ vyjadřující právo otce nakládat s dítětem jako s vlastním majetkem podle své libosti. Nezřídka docházelo k tomu, že dítě bylo ihned po narození zabito. Stačil k tomu pouze fakt, že dítě není žádoucí nebo nemá předpoklady k tomu, aby z něj byl v budoucnu úspěšný bojovník.
Svůj podíl na prevenci násilí vůči dětem má příchod křesťanství. Z pohledu křesťanství je dítě chápáno jako samostatná lidská bytost, na kterou se vztahuje přikázání „Nezabiješ!“


Přelom devatenáctého a dvacátého století
První Národní společnost prevence proti krutostem na dětech byla založena roku 1883 v Liverpoolu. Přibližně v této době rozpoutali v Evropě někteří patologové, zejména Ambriose Tardie , celospolečenskou debatu formulováním myšlenky týrání a napadání dětí. Je to období, ve kterém dochází k velkému rozvoji vědy a techniky. Tím se zdokonalovala i radiologie a tak v roce 1946 John Caffey publikoval svou seminární práci o zlomeninách a hematomech nenáhodného traumatického původu. Americký lékař Silverman roku 1953 popsal syndrom složitého poranění dítěte nezaviněného úrazem. V roce 1961 se konalo zasedání Americké pediatrické společnosti, na kterém Henry Kempem zavedl pojem „battered child“ (bité dítě). To rozpoutalo veliké diskuze o nevhodném zacházení s dětmi a následkem debat došlo i ke změnám v legislativě. Dalším významným rokem je rok 1977, kdy byl poprvé popsán syndrom barona Prášila v zastoupení (Münchhausen syndrom by proxy) – jedná se o stav, kdy rodič záměrně poškozuje zdravotní stav dítěte, aby sám došel uznání okolí pro svou údajnou láskyplnou a obětavou péči o dítě. V tom samém roce byla pod tlakem zjišťovaných faktů o závažnosti a častém výskytu špatného zacházení s dětmi založena mezinárodní společnost ISPCAN"

Tato práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdrojů: http://www.tajemstvi-vseho.estranky.cz/clanky/fyzicke-tyrani/co-je-tyrani-a-zanedbavani; http://songerie.blog.cz/0709/sexualni-zneuzivani.