1.

Vězeňství

1.1.	Vývoj ve vězeňství

1.1.1.

ČR

1.1.2.

USA

1.1.3.

Skandinávské země

1.1.4.

Německy mluvící země

2.	Druhy trestů

3.	Typy věznic

4.

Vazba

4.1.	Trvání vazby

4.2.	Výkon vazby

4.3.	Výkon vazby u mladistvých a cizinců

5.	Výkon trestu odnětí svobody

5.1.	Příjímání a umisťování odsouzených ve výkonu trestu

5.2.	Kázeňské odměny a kázeňské tresty

5.3.	Zaměstnávání odsouzených

5.4.	Přerušení výkonu trestu, upuštění od výkonu trestu, podmíněné propuštění a propuštění z výkonu TOS

"Vývoj ve vězeňství
ČR
- v říjnu roku 1942 vydán zákon č. 231/1942 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky namířený vůči politické opozici, která povstala proti rodící se totalitě.
- politické události po roce 1948 (zrušení parlamentní demokracie) znemožnily návrat k předválečné penitenciární tradici. Navazoval zákon č. 247/1948 Sb. o zřízení táborů nucené práce, legalizující hromadnou internaci tzv. "tříd nepřátel" v improvizovaných vězeňských zařízeních, kam byli lidé umísťováni na základě rozhodnutí občanských komisí a nikoliv soudů.
- 1953 vězeňství přešlo z působnosti Ministerstva spravedlnosti pod Ministerstvo národní bezpečnosti a probíhaly personální a legislativní změny pod vedením sovětských poradců  cíl výkonu trestu = represe s důrazem na ekonomické využívání pracovní síly odsouzených v rámci potřeb národního hospodářství (práce v oblasti těžebního, hutnického průmyslu).
- zákon č. 59/1965 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody zrušil třídně-politickou diferenciaci odsouzených a zavedl diferenciaci podle jejich kriminální narušenosti, o které rozhodoval soud  I., II. nebo III. nápravně výchovná skupina - určovala přísnost vězeňského režimu a způsob střežení. Zákon umožnil, aby s odsouzenými v nápravně-výchovných ústavech všech skupin pracovali vychovatelé, sociální pracovníci, pedagogové, psychologové  částečně dr naplnily požadavky standardního minima pravidel pro zacházení s vězni (požadavky vydala v r. 1958 Hospodářská a sociální rada OSN).
- po r. 1968 - vězeňství zpět do působnosti Ministerstva spravedlnosti  započalo odstraňování deformací vězeňského systému, kterou způsobilo jeho začlenění v bezpečnostním aparátu Ministerstva vnitra.
Velkým přínosem při zacházení s vězni se stali noví středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaní pracovníci, jejichž odborné působení se bohužel střetávalo s nepochopením ze strany služebních funkcionářů SNV (Sboru nápravné výchovy). Proces demokratizace a profesionalizace znesnadňoval vězeňský personál s dlouholetou praxí v bezpečnostních orgánech nebo v armádě, rovněž politický dohled, který vykonávala oddělení státní administrativy Ústředního výboru KSČ. To vedlo k útlumu iniciativy ze strany odborných pracovníků zejména při získávání a využívání zkušeností ze západní Evropy.
- 1967 -1980 = období existence Výzkumného ústavu penologického (zlaté období poválečného českého vězeňství)  získány informace o dění v zahraničním vězeňství na západě i východě, rozvíjeny diagnostické a terapeutické - zejména skupinové, metody. "