1.	Jan Amos Komenský: Didaktika Velká

2.	John Locke: O výchově

3.	Platón: Ústava

4.	John Dewey: Demokracie a Výchova

5.	Jean Jacques Rousseau: Emil, čili o vychování

"I.
Dewey se zabývá vývojem a výchovou mládeže prostřednictvím socializace. Tato socializace probíhá bez vědomí jedince. Je třeba ve vývoji všemožně pomáhat.
(7) „Lidská mláďata jsou v původní své výkonnosti se zřetelem k mláďatům nižších živočichů tak ubohá, že i síly potřebné jen k tělesné záchově musí shledávati za ochrany pěstounů.

II.
Na výchovu má velký vliv okolí jedince. Do okolí patří i lidé, kteří jedince obklopují.
(24) „…věci nabývají významu tím, že se jich užívá v společné zkušenosti nebo v sdružené činnosti.“

III.
Dítě by mělo být vedeno, aby vědělo co dělat, ale nemělo by být nuceno násilím nebo jiným způsobem.
(35) „Všeobecně platí, že každý popud řídí činnost. Nejen činnost prostě vzbudí nebo rozbouří, nýbrž i ji vede ku předmětu. S druhé strany pak odezva není jen právě pouhá reakce, jakoby námitka proti vyrušování namířená; je to, jak slovo odezva samo napovídá, odpověď.

IV.
Člověk se učí v mládí zvykům, které se mu budou hodit v budoucnu.
(64) „Bylo už řečeno, že tvárlivost jest schopnost z dřívější zkušenosti si uchovávati a dále přenášeti síly mající vliv na další konání.“
V.
Cílem výchovy jedince je způsobilost k dalším vývoji a výchově.
(76) „Vzrůst není nic, co by se mohlo dokonati v několika okamžicích; je to neustálé vedení do budoucnosti.“

VI.
Výchova se odvíjí od předchozích zkušeností. Ovlivnění z vnějšího prostředí.
(100) „…je jistě moudré využitkovati plodů minulosti do té míry, pokud mohou posloužiti budoucnosti.“"