1.	Zrod rétoriky

1.1	Sofisté, Platon,

1.2	Marcus Fabius Quintilianus

2.	Komunikace

2.1	Roman Jakobson - komunikační akt

2.2	Asertivita

2.3	Principy komunikace -maximy komunikace

2.4	Principy zdvořilosti

2.5	Neverbální komunikace

2.5.1

Řeč rukou

2.5.2

Řeč obličeje

2.5.3

Řeč prostoru

"ROMAN JAKOBSON
komunikační akt = děj (komunikační událost)
- v ní je 5 závažných činitelů a 5 funkcí:
1) adresant
- mluvčí, původce, vyjadřuje názor na obsah sdělení
- emotivní (expresivní) funkce
- vyjadřuje můj postoj k obsahu a adresátům, sděluje své sebepojetí (jak chceme, aby nás adresanti vnímali)
2) adresát
- příjemce, posluchač
- apelová (konativní) funkce
- adresant chce adresáta o něčem přesvědčit, nějak ho ovlivnit nebo ho k něčemu donutit – používá k tomu rozkazovací způsob nebo 5. pád
- adresát se snadněji podřídí, pokud je to trochu zaobalené (Pavle, mohl byste otevřít okno?)
3) kód
- metajazyková funkce
- prostředek dorozumívání
- ptá se na fungování jazyka (ověření, jakým kódem budeme mluvit)
- směřuje k ověření, že kód funguje (při zvednutí telefonu - haló)
4) kontext (čas, prostor)
- poznávací funkce
- dozvídáme se z něj nové informace
5) sdělení (obsah)
- poetická, umělecká funkce
- zaměřuje se na to, jak ten projev bude vypadat, vhodnost projevu, spisovnost, jestli je kultivovaný
- v komunikaci se uplatňují všechny funkce, 1 nebo 2 dominují

- ruský Žid, utekl před komunisty do ČSR, založil Pražský lingvistický kroužek (funkční přístup k jazykovědě, nezajímá nás, co se říká, ale proč se to říká a jakou to má funkci a smysl)
- každý komunikační akt má svou funkci (píšu si zápisky, abych se něco dozvěděla, a dávám najevo učiteli, že se o látku zajímám) → tím se propojuje lingvistika s psychologií"

Text se nehodí pro podrobnější studium tématu.