1.	Úvod do problematiky

2.	Základní metody hermeneutiky

2.1.	Hermeneutický kruh

2.2.	Objektivní hermeneutika

2.3.	Hermeneutika autobiografického vyprávění

2.4.	Analýza konverzace

"Hermeneutika ( odvozeno z řeckého slova herméneunein – vykládat, přeložit, vyložit) je nauka o metodách správného chápání a výkladu textů, v širším významu pak i smyslu dialogů, výkladu uměleckých děl, ve filosofickém smyslu tohoto slova pak i porozumění lidskému bytí.
Hermeneutika vznikla v antice v rámci korigování a chápání starších textů (Talmud, Ilias, Odyssea), ve středověku se hermeneutika zabývala porozuměním a výkladem náboženských textů, především Bible. Vznikla tak nauka o čtyřech významech textu: doslovném, alegorickém, morálním a symbolickém. Hermeneutika měla velký význam v období reformace, kdy odmítla výklad Bible ovlivněný mnohdy zkreslenou katolickou církevní tradicí a snažila se pochopit Bibli analýzou jejího vlastního textu. Moderní hermeneutika (19. – 20. století) je spojena především se jmény F. Schiermachera, W. Diltheye a M. Heideggera a je chápána nejen jako věda o porozumění textům, symbolům, archetypům, řeči atd., ale i smyslu existence člověka a všeobecnému smyslu bytí.
Hermeneutika má rozsáhlé možnosti praktických aplikací nejen v humanitních, ale i přírodních vědách. V archeologii ji využíváme k interpretaci a pochopení možného významu nalezených artefaktů, v sociologii k porozumění různým událostem v jejich kulturním kontextu, v právu k výkladu platných zákonů a kodexů.

Základní metody hermeneutiky

Základním principem hermeneutické metody zkoumání je tzv. hermeneutický kruh. Ten je chápán jako kruhový pohyb výkladu, který začíná základní znalostí textu a jeho tématu, předběžným porozuměním, které tvoří pozadí pro analýzu jeho jednotlivých částí. Výsledky analýzy jednotlivých částí pak pomáhají pochopit zpětně celý text. Tuto problematiku podrobněji zkoumal H.G. Gadamer, který vycházel z předpokladu, že člověk nepřistupuje k textu nikdy zcela nepředpojatě, nýbrž vždy s určitým předběžným porozuměním. V rámci předběžného porozumění se ptáme především na to, proč analyzujeme právě tento daný konkrétní text, co v něm hledáme a co si o něm předběžně myslíme. Dalším krokem pak je nalezení spolehlivého zdrojového textu (pokud možno původního rukopisu) a vyjasnění případných nejasností (nesrozumitelná, neobvyklá slova). Následuje analýza vnějších okolností, za kterých text vznikl, tj. povahy textu, jeho původního účelu a záměru, toho, co víme o autorovi a historických souvislostech vzniku daného textu. V tomto kontextu pak lépe pochopíme souvislosti v rámci daného textu a jsme tak schopni mu podstatně dokonaleji porozumět. Podle Gadamera je nejen rozumění textu, ale i veškeré poznání závislé na porozumění a interpretaci."