1.	Psychologie v rámci filozofie v antice

1.1

Platón

1.2	Theophrastos

1.3	Aristoteles

2.	Vydělení psychologie z filozofie

2.1	Název psychologie

2.2

Teorie

3.	René Descartes

3.1

Metody

3.2	Měření reakčního času

4.	Ruští fyziologové (reaktologové)

5.	Behavio(u)rální směr

5.1	OVERD behaviour

5.2	COVERT behaviour

6.	Neobehaviorismus

7.	Operacionalismus

8.	Strukturalismus = gestaltismus = tvarová psychologie

9.	Hlubinná psychologie

9.1

Freud

9.2	Význam psychoanalýzy

9.3	Psychosexuální vývoj člověka (vývoj sexuálního pudu (libida)

9.4	Teorie komplexů

9.4.1

Napoleonský komplex

9.4.2

Hérostratovský komplex

9.4.3

Oidipův komplex

9.4.4

Elektřin komplex

9.5	Kritika Freuda

9.6	Pokračovatelé - neopsychoanalytici

10.	Směry psychologie vzniklé před 2.sv. válkou

10.1	Duchovědná psychologie = psychologie porozumění (Verstehende Psychologie)

10.2	Personalismus

11.	Směry po 2.sv. válce

11.1	Humanistická psychologie

11.1.1

Carl Rogers

11.2	Transpersonalismus

12.	Kognitivní psychologie = poznávací

14.1	U. Niesser

"Směry psychologie vzniklé před 2.sv. válkou

Duchovědná psychologie = psychologie porozumění (Verstehende Psychologie)
- protipól behaviorismu: zaměřuje se na lidské prožitky a jejich porozumění
- představitelé: Emanuel Spranger, W. Dilthey
- cíl: pochopit smysl lidského prožívání
- analyzuje motivy, hodnoty – nutné pro porozumění prožitků
- snahou je věnovat se soustavě prožitků, zkoumat komplexně – smysluplné souvislosti života
- směr je zaměřen subjektivně: psychologie má zkoumat individuální prožitky
- odmítá použití přírodních věd v rámci psychologie, protože odvádí pozornost od prožitků
- kritika směru: příliš jednostranné zaměření, odmítání kvantitativních věd – statistiky

Personalismus
- orientuje se na zkoumání osoby, osobnosti
- zdůrazňuje individualitu člověka
- hlavní představitel: William Stern (dílo Persone und Sache)
- osobnost je zdrojem poznání, nejvyšší hodnotou (paralela s antickou filozofií, kde duše prvotním hybatelem)
- od osobnosti se odvíjí vše ostatní, je zdrojem dalších hodnot
- Stern řeší vztah osoby k ostatním objektům (lidem, věcem): rozlišil osobu a objekty
- věci lze rozebrat, analyzovat, ale osoby rozebrat nejde (osobnost dělit nejde, protože dělením by se porušila její jedinečnost v podobě komplexnosti osobnosti)
- kladl důraz na zkoumání osobnosti jako celku
- psychologie je podle něj věda o osobě schopné prožívání (ne každá osoba je prožívání schopná)
- zavedl pojem psychosomatická neutralita: neutrální vztah mezi psychickými a fyzickými jevy (snaha překonat asocianismus, kde podpobný pojem poprvé použit – nepodařilo se, stejné tvrzení)
- kritika: jedinou hodnotou je osobnost a její prožívání – je potlačeno zkoumání chování

Směry po 2.sv. válce

Humanistická psychologie
- reakcí na kritiku behaviorismu byl vznik neobehaviorismu, operacionalismu, humanistické psychologie
- vznik 60.léta 20.stol.
- cíl: probudit humanistický ideál osobnosti (všestranně rozvinutá lidská osobnost), proto návrat k antice: kalokagathia = ideál všestranně nadaného člověka
- tvrdí, že v každém člověku je harmonická složka, kterou je nutno rozvíjet
- zavádí pojem vnitřní psychický potenciál = člověk je k něčemu předurčen, problém je zjistit k čemu (člověk nemusí sám odhalit, ani jeho rodiče, škole – může se minout povoláním)

- představitel: Abraham Maslow
- zabýval se teorií motivace: stanovil hierarchii potřeb (Maslowova pyramida) – nejnižší potřeby fyziologické, nejvyšší potřeba seberealizace

- teorie sebeaktualizace (self-actualization)
- člověk touží po naplnění lidského potenciálu, který je ovládán 2 rovinami potřeb a tendencí: potřeba růstu, rozvoje x potřeba bezpečí

1) potřeba růstu, rozvoje
2) potřeba bezpečí


- souboj 2 protikladných tendencí: člověk má potřebu rozvíjet svůj potenciál, růst x na druhé straně chce budovat zázemí, bezpečí, domov
- pokud dominuje 1 z tendencí, je to na úkor té druhé (př. buduji domov – zakrním)
- psycholog by měl poradit, kde je místo člověka, co je pro něj optimální (s cílem předejít krizi: člověk buduje kariéru, v pozdějším věku mu začne chybět zázemí)
- pokud nemá člověk stanoven cíl, není schopen zodpovědět smysl existence

- paralela s antikou: Maslow tvrdí, že lidská duše je svobodná: člověk má možnost volby – buď usilovat o svůj rozvoj nebo budovat zázemí
- člověk musí nést odpovědnost za to, co si vybral"