1.

Úvod

2.	Rozdělení kalení

3.	Kalící teplota

4.	Kalitelnost, prokalitelnost – zkoušky prokalitelnosti

5.	Kalící prostředí

5.1

Voda

5.2

Oleje

5.3	Roztavené solné lázně

5.4	Roztavené kovové lázně

5.5

Vzduchem

6.	Způsoby kalení

6.1.	Způsoby martenzitického kalení

6.1.1

Nepřetržité kalení

6.1.2

Přetržité kalení

6.1.3

Lomené kalení

6.1.4

Termální kalení

6.1.5

Kalení se zmrazováním

6.2.	Způsoby kalení bainitického

6.2.1

Izotermické bainitické kalení.

7.	Jiné způsoby kalení

7.1.	Povrchové kalení

7.1.1

Povrchové kalení plamenem.

7.1.2

Indukční povrchové kalení

8.

Závěr

“4. Kalitelnost, prokalitelnost – zkoušky prokalitelnosti

Kalitelnost (též někdy zakalitelnost) je schopnost oceli dosáhnout kalením zvýšení tvrdosti. Dostatečně rychlým ochlazením z austenitizační teploty získáme převážně u většiny ocelí martenzitickou strukturu. V praxi se považuje ocel s 50% martenzitu ve středu součásti ještě za zakalenou a to zejména u konstrukčních ocelí (to znamená, že se přeměnilo 50% austenitu na martenzit a ostatní struktura je zbytkový austenit + bahnit nebo jemný perlit). Nejvyšší dosažitelná tvrdost oceli po kalení je závislá na obsahu uhlíku. Při nízkém obsahu uhlíku se nedosáhne vysoké tvrdosti. Teprve oceli obsahující více než 0,35% C se považují za dobře kalitelné a oceli s obsahem menším než 0,2% C za nekalitelné. Ke zvýšení tvrdosti mohou mírně přispívat i karbidotvorné prvky jako jsou např. Cr, W atd.

Prokalitelnost je schopnost oceli dosáhnout tvrdosti odpovídající její zakalitelnosti v určité hloubce pod povrchem kalené součásti. Prokalitelnost především závisí na tvaru diagramu ARA. Rychlost ochlazovaného předmětu na jeho povrchu je dána kalícím prostředím, a tím, jak rychle je schopno odnímat teplo z jeho povrchu. Rychlost ochlazování uvnitř průřezu v určitých vzdálenostech od povrchu je dána tepelnou vodivostí oceli a teplotním rozdílem mezi daným místem a povrchem.
Při kalení válcového vzorku o průměru D (obr. 5.6) z uhlíkové podetektoidní oceli do vody chladnou povrchové vrstvy větší rychlostí (v1, v2), než je kritická rychlost ochlazování vk. Střední část válce chladne při rychlosti v3 < vk. Z diagramu ARA vyplývá, že povrchové vrstvy ochlazované rychlostí v1 až vk (průměr D až Dk) po zakalení martenzitické, střední část válce nebude zakalená, bude tvořena směsí feritu, perlitu, bainitu a martenzitu. Průměr válce, v jehož středu je rychlost ochlazování rovna kritické rychlosti vk, je označován jako kritický průměr Dk. Máli se tedy prokalit ocel o průměru 100 mm, musíme zvolit ocel, která má takový diagram ARA, v němž je rychlost ochlazování v ose pro průměr 100 mm rychlostí nadkritickou.
Na tvar diagramu ARA mají velký vliv legovací prvky a určují prokalitelnost oceli. Veškeré prvky s výjimkou kobaltu, které se v austenitu rozpouštějí, snižují kritickou rychlost ochlazování a z toho vyplývá, že legovanou ocel volíme tam, kde potřebujeme prokalit součástky s větším průřezem, tzn. větší než 30 mm.
Na prokalitelnost má ještě velký vliv velikost austenitického zrna. Čím bude zrno jemnější, tím bude vyšší kritická rychlost a naopak
Protože prokalitelnost je ovlivňována, celo řadou činitelů, je vhodné prokalitelnost určovat zkouškou, tzv. čelní zkouškou prokalitelnosti (obr. 5.8)"

Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, Fakulta metalurgie a materiálového inženýrství.
Obsahuje schémata. Čistý text dosahuje cca 6 stran.