1.	Integrace - vývoj do současnosti, tři pilíře EU

1.1.	Historie integračních procesů

1.1.1.

Integrace po roce 1945

1.1.2.

Vznik celní unie – 1.1. 1948

1.1.3.

Založení Rady Evropy

1.1.4.

Otcové Evropské unie (Evropských společenství)

1.1.5.

Cíle Společenství

1.1.6.

Cíle EU

1.1.7.

Vznik Evropského společenství uhlí a oceli Obranné společenství

1.2.	Římské smlouvy - 1957

1.2.1.

Slučovací smlouva – 1965

1.2.2.

Lucemburský kompromis (1966)

1.3.	Schengenská dohoda

1.4.	Jednotný evropský akt

1.5.	Vznik Evropské unie

1.6.	Amsterodamská smlouva

1.7.	Pravomoci Společenství

1.7.1.

Zásada subsidiarity

1.7.2.

Zásada proporcionality

2.	Orgány – tvoří právo EU

2.1.	Institucionální struktura Společenství

2.1.1.

Evropská rada

2.1.2.

Rada EU

2.1.3.

Evropská komise

2.1.4.

Evropský parlament

2.1.5.

Účetní dvůr

2.1.6.

Evropská centrální banka – finanční orgán

2.2.	Poradní orgány

2.3.	Interinstitucionální orgány

2.4.	Decentralizované orgány: agentury

3.	Prameny práva ES a EU

3.1.	Vymezení pojmů

3.2.

Právo ES

3.2.1.

Primární právo (PP)

3.2.2.

Sekundární právo

3.3.

Právo EU

3.3.1.

Primární právo

3.3.2.

Sekundární právo v I. pilíři

3.3.2.1.

Nařízení

3.3.2.2.

Použití

3.3.2.3.

Směrnice

3.3.2.4.

Rozhodnutí

3.3.2.5.

Doporučení

3.3.2.6.

Stanoviska

3.3.2.7.

Tvorba sekundárního práva

4.	Vnitřní trh, volný pohyb zboží a osob

4.1.	Směrnice a nařízení

4.2.	Vnitřní trh funguje na základních principech

4.2.1.

Princip nediskriminace

4.2.2.

Princip harmonizace

4.3.	Volný pohyb zboží (VPZ)

4.3.1.

Základní překážky VPZ na vnitřním trhu

4.3.1.1.

Judikát Dassonville

4.3.1.2.

Judikát Cassis de Dijon

4.4.	Volný pohyb osob (VPO)

4.4.1.

Bariéry volného pohybu osob

5.	Přímý účinek a přednost komunitárního práva v členských státech

5.1.	Vlastnosti práva ES

5.2.	Přednost práva Společenství

5.3.	Vyvození principu přednosti

5.4.	Judikáty na principu přednosti

5.5.	Důsledky zásady přednosti

5.6.	Přímý účinek komunitárního práva

5.7.	Kritéria (podmínky) přímého účinku

5.8.	Přímý účinek jednotlivých pramenů práva

5.9.	Přímý účinek směrnic

5.10.

Druhy přímého účinku

5.11.

Nepřímý účinek směrnic (indirect effect)

5.12.

Odpovědnost státu za neprovedení směrnice

6.	Prosazování práva ES v členských státech

6.1.	Porušení práva Společenství členským státem

6.2.	Soudní systém EU/ES aneb 13 Rusů

6.3.	Funkce Soudu prvního stupně

6.4.	Žaloby Evropského soudního dvoru

"Historie integračních procesů
- Integrace před rokem 1945 První integrační pokusy již při vzniku evropských států
Kupř. Pierre DUBOIS (právník v době Filipa Sličného), Karel Veliký, Jiřík z Poděbrad, vévoda de Sully, rádce Jindřicha IV. Navarského, dominikán Tomasso Campanella, Napoleon I. – to jsou jména výrazných osobností, v jejichž návrzích se objevují některé prvky současné evropské integrace (např. společné orgány včetně soudu, rozpočet, armáda).

Návrh ARISTIDE BRIANDA - ministr zahraničí Francie, francouzský premiér, nositel Nobelovy ceny - návrh vytvořit Evropský federativní svaz z roku 1929; a francouzský neotomista JACQUES MARITAIN – práce okolo r. 1940
Memorandum organizace evropské unie (hospodářské, politické a sociální sjednocení) návrh ztroskotal

Integrace po roce 1945
- WINSTON CHURCHILL – po ukončení 2. sv.v. stály vítězné velmoci před problémy politickými i ekonomickými (poválečná obnova hospodářského a sociálního života s cílem konkurenceschopnosti evropskéo hospodářství, zapojení poválečného Německa, prevence sociálních nepokojů a revolucí, obnova předválečného mocenského postavení evropských států ve světě, vztahy s USA. Z těchto důvodů Churchil ve svém slavném projevu na univerzitě v Curychu 19. 12. 1946 volal po vytvoření sjednocené Evropy, zahrnující i francouzsko-německé usmíření. Spojené státy Evropské
„Ať není znovuvzkříšení Evropy bez oduševnělé Francie a oduševnělého Německa“
Výbor pro Spojené státy Evropy

Vznik celní unie – 1.1. 1948
- Členské státy Belgie, Nizozemí, Lucembursko
- www.benelux.be

OEEC – 16. 4. 1948 (r. 1962 přeměna na OECD), mezinárodní organizace v oblasti ekonomické, jejím cílem je liberalizace mezinárodního obchodu a financí. Má 30 členů, mj. také Austrálie, Japonsko a USA. Hlavními orgány jsou Rada, sdružující zástupce členských států, a generální tajemník. Ty plní úkoly OECD prostřednictvím rozhodnutí, doporučení nebo uzavíráním úmluv. Sídlí v Paříži.

NATO – 4. 8. 1949, v oblasti společné obrany

Založení Rady Evropy
- 5. 5. 1949 v Londýně na obecné úrovni, jež se proslavila zejména Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv ze 4. 5. 1950
Je mezinárodní politická organizace.
Sídlo je ve Štrasburku.
Základním cílem RE je ochrana svobody jednotlivce, politické svobody a právního státu, propagace demokracie.
- Úkol – podpora základních lidských práv, hospodářského a sociálního pokroku
- Zakládací členové Francie, Velká Británie a Benelux
- Nyní 47 čl. států (mj. všechny členy EU)
Orgány RE jsou Výbor ministrů (ministři zahraničních věcí členských států, kteří rozhodují jednomyslně a řídí se zpravidla doporučeními členských států) a Parlamentní shromáždění (členové jsou delegování parlamenty členských států a mohou přijímat rezoluce a doporučení adresované Výboru ministrů."

Čistý text dosahuje cca 48,5 strany. Práce obsahuje schémata.
Práce z předmětu Právo EU - Vysoká škola báňská, Technická Univerzita Ostrava.