1.	Filozofie v období středověku

1.1.	Patristika

1.1.1.

Svatý Augustin – Augustinus Aurelius

1.2.	Scholastika

1.2.1.

Raná scholastika

1.2.1.1.

Jan Eriugena

1.2.1.2.

Anselm z Canterbury

1.2.1.3.

Pierre Abélard

1.2.1.4.

Bernard z Clairvaux

1.2.2.

Vrcholná scholastika

1.2.2.1.

Tomáš Akvinský

1.2.3.

Pozdní scholastika

1.2.3.1.

Roger Bacon

1.2.3.2.

William Ockham

V tomto období je filozofie postavena na myšlence křesťanství. Monoteistické náboženství má kořeny v judaismu, vznik v 1.stol. n.l v Judii. Hlavní postavou je Ježíš Kristus, který přijal křest od Jana Křtitele.
- křesťanství vzniklo jako náboženství utlačovaných, naproti protest proti římské imperii
- hlásá naději na spásu, víru v posmrtný život
Roku 313 byl vydán Edikt milánský – zrovnoprávnění křesťanství s jinými náboženstvími a roku 380 se stalo křesťanství státním náboženstvím Říma.
Pojetí člověka v křesťanství je chápáno jako imago Dei = obraz boží – člověk je Bohu nejbližší a zároveň nejvzdálenější osoba. Má společně znaky s bohem (co je dobré/zlé)
- člověk přetváří svět
- člověk je omylný, nesmrtelný, hříšný

V tuto dobu zde byly dva filozofické proudy. Byla to Patristika a Scholastika.

Patristika
Patristikou ozančujeme věškerou křesťanskou literaturu v rozsahu od 2. do 8. století.
- je odvozena od sovla pattes = církevní otcové = ti co vytvářejí učení, tradice apod. Mezi hlavní filozofické problémy církevních otců patří vztah křesťasnké moudrosti = zjevení a moudrosti pohanské = antická filozofie a vztah víry a rozumu.
Ze začátku se zaměřovali pouze na tři základní oblasti = apologetika – byla psaná řecky, měla za úkuol obhajovat a vysvětlovat křesťasnké učení.
systematika – ta vytvářela křesťasnké učení
dogmatika – ta vytvářela základ pouček, které jsou nezpochybnitelné

Svatý Augustin – Augustinus Aurelius
Nejvýznamnější představitel patristiky, byl to latinský filozof a teolog a byl biskupem v severoafrické provincii.
Svým učením i životem sojí na hraně dvou epoch – je nazýván posledním mužem antiky a prvním mužem středověku, nechává se inspirovat novoplatónismem – přepracovává ho ve prospěch křesťasntví. Prošel různými směry: skepticismus -->novoplatonismus --> křesťanství.
Jeho filozofie vychází se zásady –,, Rozuměj, abys mohl věřit, věř, abys mohl rozumět.“ Přirozené poznání vede člověka k náboženské víře, která pak pomáhá lépe poznat boha i povahu stvoření – svět.
Díla: Vyznání – v tomto díle popisuje přechod mezi jednotlivými směry
O boží obci , O učiteli , O boží trojici
Pojetí světa a dějin 1) Obec boží založena na základě lásky k bohu a jiným lidem
2) pozemská – většinová, sobecká, neprospektivní
Etika: má dvě etické kategorie: a) dobro; b) svobodná vůle – slouží k rozhodování, k obracení se k dobru. Člověk je povinen k nejvyššímu dobru a k tomu nás má přinést rozum
Řekl, že život člověka je predestinace (předurčení) ke spasení, nebo k cestě do pekla
Problém Augustinova učení: Když sebereme boha, tak se to učení rozpadne."

Práce obsahuje překlepy a pravopisné chyby. Představitel pozdní scholastiky se jmenuje William Ockham, možná je i varianta Occam.