1.

Úvod

2.	Hrdličkovo muzeum člověka

2.1

Oddělení

3	Muzeum dr. Aleše Hrdličky

3.1	Dr. Aleš Hrdlička

4.	Národní muzeum přírodovědecké

4.1	Cyklus přednášek pořádaných antropologickou sekcí Společností Národního muzea

5.	Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur

6.	Moravské zemské muzeum

6.1	Pavilon Anthropos

6.2	Stálé expozice

6.3	Aktuální krátkodobé výstavy

„Hrdličkovo muzeum člověka se nachází v budově Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy ve Viničné ulici na Praze 2. Muzeum je otevřeno od pondělí do pátku, pouze středa je však vyhrazena individuálním návštěvníkům, zbylé dny jsou určeny pouze skupinám. Muzeum je rozděleno na dvě části: část muzejní, která je otevřena pro veřejnost, a depozitář, který slouží studentské a vědecké činnosti. Nalezeneme zde přibližně čtyřitisíce exponátů. Abychom se mezi nimi dobře zorientovali, je muzeum rozděleno tématicky do několika následujících oddělení:

1. Evoluce člověka:
Toto oddělení nás seznamuje s evolučním vývojem člověka (fylogenezí). K pochopení nám zde slouží rekonstrukce jednotlivých vývojových fází člověka (australopithecus, Homo erectus, Homo neandrthalensis, Homo sapiens). Nalezneme tady také kopie nejvýznamnějších fosilií hominidů, mapky a další obrazový materiál.

2. Ontologický vývoj člověka:
Návštěvníci se zde mohou seznámit s vývojem každého jedince, a to od oplodněného vajíčka až po smrt. Zajímavé jsou kostry různě starých plodů, novorozenců a kojenců, na jejichž podkladě můžeme porozumět vývoji kostry a lebky. Je také možné prohlédnout si pohlavní rozdíly či poruchy růstu na lidských kostech. Neméně zajímavé je Haeckelovo schéma podobnosti vývoje zárodků obratlovců, které je tady rovněž k vidění.

3. Srovnávací osteologie:
Toto oddělení nám dokládá rozdíly mezi stavbou kostry člověka a kostry lidoopů. Nalezneme zde také kostry různých obratlovců či lebky různých primátů. Unikátním exponátem je 160 cm vysoká kostra gorilího samce, na které lze sledovat následky zhojených zranění, z čehož je možné zrekonstruovat životní příběh daného samce.

4. Paleopatologická sbírka:
V této sbírce, známé také pod názvem Nemoc a smrt, se nachází kosterní materiál z 11. až 19. století, který ukazuje různá poranění, bodná i sečná, špatně zhojené zlomeniny, syfilis či benigní a maligní nádory.

5. Hrdličkova sbírka:
V této sbírce se nacházejí předměty darované zakladatelem Muzea člověka dr. Alešem Hrdličkou. Velmi populární je sbírka bust a obličejových odlitků severoamerických Indiánů. Právě jimi se ve své tvorbě nechal inspirovat malíř Zdeněk Burian.

6. Šebestova sbírka:
Tato sbírka nám představuje kulturu Pygmejů, nejmenších lidí na světě, kterou na přelomu 19. a 20. století studoval český antropolog a etnolog prof. Pavel Šebesta. Na základě odlitků a fotografií zde máme možnost porovnat skutečnou velikost těla Pygmejů a Evropanů.

7. Foitova sbírka:
Tato sbírka dokládá dílo akademického sochaře Foita, které vzniklo na základě jeho cestování po Africe. Jedná se o plastiky, nikoliv o kopie obličejů původních obyvatel.

8. Frenologická sbírka:
V této sbírce mohou návštěvníci vidět lebky, které mají zakresleny frenologická centra. Podle linií a výstupků či hrbolů na lebce se ve frenologii usuzuje na vlastnosti a schopnosti daného jedince. Jedná se o nauku, která vzkvétala v 18. a 19. století.

9. Kolekce trepanových lebek:
V této kolekci je možné shlédnout lebky lidí, na kterých byla aplikovaná jedna z nejstarších léčebných metod, tzv. trepanace. Jednalo se o léčebný zákrok u lidí s trvalými a nesnesitelnými bolestmi hlavy, a to za plného vědomí s použitím kamenných nástrojů a přírodních utišujících prostředků.“

Některé informace obsažené v práci (především ohledně krátkodobých výstav) již nemusí být aktuální.