1.	Úvod, vymezení pojmů

2.	Etiologie, epidemiologie

2.1.	Etiologie ADD (porucha pozornosti), SPU (specifické poruchy učení) - souvislosti

2.2	Epidemiologie

3.	Dělení SPU, diagnostika

3.1.	Charakteristické znaky dyslexie (porucha čtení), diagnostika

3.2.	Charakteristické znaky dysgrafie (porucha psaní), diagnostika

3.3.	Charakteristické znaky dyskalkulie (porucha počítání), diagnostika

4.	Specifika péče o děti s SPU

4.1	Specifika péče v domácím prostředí

4.2.	Specifika péče ve školním prostředí

5.	Možnosti a metody nápravy SPU

5.1.	Náprava a reedukace dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie

5.2.	Doplňkové metody

6.	Legislativa

7.	Závěr, motivace

"2. Etiologie, epidemiologie

V odborné literatuře lze najít celou řadu teorií, snažících se vysvětlit příčiny vzniku ADD a SPU. Vzhledem k tomu, že jednotlivé teorie si neodporují, jsem pro následující oddíl zvolila modely dva, a to neurobiologický a psychosociální. Údaje o epidemiologii poruch se liší zásadněji, budu tedy citovat z dostupných zdrojů.
2.1.Etiologie ADD, SPU, souvislosti.

Pro vznik ADD a SPU se předpokládá obdobná etiologie. U většiny dětí s SPU lze současně nalézt příznaky ADD, ale ne všechny děti s ADD musí nutně vykazovat příznaky SPU. Autoři se shodují v tom, že příčina poruch nespočívá ve snížené inteligenci, děti s ADD a SPU vykazují normální až nadprůměrné hodnoty IQ. Pro diagnózu také musí být vyloučeno funkční poškození ve smyslu poruch vidění, poruchy motoriky, významně sníženého IQ apod. – pokud jsou tyto poruchy hlavní příčinou školního neúspěchu, nelze hovořit o ADD a SPU.
Neurobiologický model předpokládá netypické fungování mozku, jehož příčinou jsou drobná poškození či nezralost CNS na určitých typických místech, vzniklá na základě genetické informace, poškozením v době prenatálního vývoje, nebo spojením obojího. Jako jedna z možných příčin jsou také uváděny dietní chyby.
„ Výzkumy neprokázaly významnou příčinnou souvislost ADD a problematických těhotenství a porodů“. „Předpokládáme, že ADD je dědičná porucha“.(Serfontein, G.: Potíže dětí s učením a chováním) V MKN-10 z r. 2000 se lze dokonce dočíst, že etiologie poruch je neznámá.
Psychosociální model počítá s vlivy nedostatečné rané stimulace dítěte, narušenou komunikací dítěte s prostředím (především s matkou), neurózami (i když ty jsou častěji důsledkem poruch), emoční labilitou, se stresujícím vlivem školního prostředí apod.
„ Přestože nelze jasně oddělit jednotlivé faktory, podíl jejich vlivu se v současnosti odhaduje takto:50 – 70% dědičnost,
20 – 30% komplikace během těhotenství a porodu,
10% pozdější vlivy“. (Kocurová, M.: Specifické poruchy učení a chování)
Osobně mi připadá nejoptimálnější přístup eklektický, multifaktoriální. Umožňuje dobrou diagnostiku a je to základ pro zvolení nápravných metod v celé šíři. Jeho jediným nedostatkem je, že neposkytuje jasné náměty na prevenci. Ale výzkum stále pokračuje.

2.2.Epidemiologie

„U těžkých specifických poruch učení, souvisejících nejčastěji s mozkovým poškozením či dysfunkcí se předpokládá ve výskytu nezávislost na jazykových, kulturních a socioekonomických vlivech. Výskyt lehčích deficitů je daleko variabilnější a souvisí s celou škálou vlivů, mezi které patří např.: -struktura jazyka; -metody školní výuky pravopisu a čtení; -přitěžující zdravotní, psychické a sociální vlivy; - míra vzdělávacího nátlaku; -úroveň diagnostické a nápravné péče“.(Kocurová,M.: Specifické poruchy učení a chování)"