1.

Úvod

2.	Soudnictví v období stavovského státu

3.	Celostátní soudy

3.1	Soud dvorský

3.2	Komorní soud

3.3	Soud apelační

4.	Zemský soud

4.1	Přípravné řízení

4.2	Líčení pře

4.3	Soudní exekuce

5.	Ostatní soudy

5.1	Soud purkrabský

5.2	Soud mezní

5.3	Soud českého zemského maršálka

5.4	Soudy městské

5.5	Soudy církevní

5.6	Vrchnostenské soudy

6.

Závěr

7.	Použitá literatura:

„Mlčenlivost 4. Zemský soud
Zemský soud větší vznikl ve druhé polovině 13. století, byl to nejdůležitější šlechtický český soud. Vyvinul se z dvorského sjezdu, od nějž převzal i kompetence – rozhodování sporů mezi šlechtici. Zemský soud byl nejvýznamnějším soudem pro šlechtu v Čechách, který zasedal na Pražském hradě, a až do roku 1627, nebylo proti rozhodnutí tohoto soudu odvolání.
„Byl obsazen nejdůležitějšími zemskými úředníky a přísedícími byli zástupci šlechty. Jejich počet v průběhu doby kolísal. Ve 14. století jich bylo dvanáct, přičemž zasedání soudu muselo být přítomno alespoň osm. Říkal se jim kmeté zemští a v některých rodech byla tato funkce dědičná. Posléze se počet ustálil na dvaceti soudcích. V Čechách měli páni 12 míst a rytíři 8, na Moravě, kde se zemský soud vytvořil postupně slučováním zemských soudů konaných na župních hradech a v knížecích sídlech, bylo 14 pánů a 6 rytířů. Na obsazování zemského soudu měl stále menší vliv král a větší šlechta.“ Český zemský soud větší měl své sídlo na Pražském hradě, moravský zemský soud v Brně nebo v Olomouci.
Soud projednával spory týkající se majetku šlechty a byl výlučným soudem pro spory o tzv. svobodné statky. Hodnota sporů majetkových musela být vyšší než 10 kop grošů českých. Tento soud soudil i záležitosti trestní a svými tzv. obecnými nálezy vytvářel právní normy. Vedle většího soudu zemského existoval ještě menší soud zemský. Zde zasedali menší úředníci: purkrabí hradu pražského, místokomorník, místosudí, menší písař, zástupce královny, zástupce královského podkomořího. Jednání probíhalo u úřadu zemských desek a příslušely mu spory majetkové, jejichž hodnota byla menší než 10 kop bez lotu.
Soudní nálezy měly význam i jako prameny práva. Obecný nález byl v analogických případech závazný i pro další soudní rozhodnutí. Toto bylo zakázáno až v roce 1627 po přijetí Obnoveného zřízení zemského.
Samotné řízení se členilo na tři stádia – půhon (zakázán roku 1627 Obnoveným řízením zemským), líčení pře a exekucí.

4.1 Přípravné řízení
Přítomnost žalovaného u soudu v přípravném řízení zajišťovala zpočátku soukromá iniciativa žalobce. Později zprostředkovával předvolání žalovaného soud. K předvolání žalovaného na přímý příkaz samého soudu docházelo až od 16. století.
První co musel žalobce udělat, bylo ohlášení neboli úrok starostovi komorníků, kteří doručovali tzv. půhon, že má v úmyslu pohnat protivníka k soudu. Jedna žaloba se mohla týkat pouze jedné věci, ovšem po ukončení jednání první pře mohl žalobce podat na žalovaného ještě další dvě žaloby. Samotný půhon ještě nebyl žalobou. Obsahoval však jména stran, jména komorníků zajišťujících půhon, od 13. století také vyjadřoval, na který den se žalovaný předvolává a v jaké věci. Později muselo být také uvedeno, jaké důkazy hodlá žalobce uvést. Formulace půhonu tedy byla velmi důležitá, jakákoliv chyba mohla žalobcovy nároky poškodit nebo dokonce zmařit...“