1.

Úvod

2.	Hra jako „investice“ lásky

3.	První okamžiky života dítěte

4.	Charakteristika hry

5.	Dělení her

5.1.	Manipulační hry

5.2.	Konstruktivní hry

5.3.	Napodobovací hry

5.4.	Úlohové hry

5.5.	Intelektové hry

5.6.	Senzorické hry

5.7.	Slovní hry

5.8.	Rytmicko hudební hry

5.9.	Dramatické hry

5.10.

Psychomotorické hry

6.	Rozvoj hry

6.1.	Novorozenecké období

6.2.	Kojenecké období

6.3.	Období batolete

6.4.	Období předškolního věku

6.5.	Vstup dítěte do školy

6.6.	Období mladšího školního věku

7.

Hračky

7.1.	Funkce hračky

7.2.	Jaká by měla být správná hračka

7.3.	Rozdělení hraček podle věku

7.4.	Rozdělení hraček podle jejich podstatných znaků

8.

Závěr

"Hra jako „investice“ lásky
Hra malých dětí neobsahuje účel. Je čistá a nezkažená pošetilostí světa dospělých. Děti si hrají zaujatě s plným nasazením bez ohledu na to, co si o nich okolí myslí. Jejich chování a názory nejsou ovlivňovány společenskými normami. Dokud je to nenaučíme my dospělí, není jim vlastní naše neukojitelná honba za prvenstvím. Děti si umí hrát naprosto angažovaně jen pro radost ze hry samé, aniž by očekávaly nějaké výsledky. Nepokrytecky vyjadřují svoje pocity a nálady bez ohledu na to, jaké chování je společensky žádoucí. Umějí se radovat z maličkostí, jakou je například to, že se točí dokola v opojení pohybu. Spontální hra malých dětí je jejich vlastním světem, který je oddělen vysokou zdí od společenských problémů dospělých. Rádoby výchovným působením ubíráme cihlu po cihle, až nakonec onu „primitivní naivitu dítěte“ spoutáme do roušky stereotypů žádoucího chování.
Dítěti zpočátku vůbec nezáleží na tom, jakých výsledků hraním dosahuje. Je mu jedno, zda namaluje obrázek lepší než ostatní. Není mu vlastní soutěživost. Přesto maluje jako o život, protože jej fascinuje samotná hra barev a tvarů. Dítě je do ní zcela vtaženo. Nemá ambice stát se vítězem výtvarné soutěže, netouží po společenské prestiži. Výsledek hry - hotový výkres – je pro něj až na druhém místě. Jakmile je dílo dokončeno, ztrácí o něj zájem. Bude jistě potěšeno naším zájmem a chválou, ale pouhé uznání nebylo to kvůli čemu byl výkres zhotoven. Dítě nemalovalo proto, aby získalo náš úsměv nebo pozitivní hodnocení, ale výtvarná hra měla hodnotu sama v sobě, vzrušujících zážitcích při zanechávání barevných stop štětce. Spolu s dokončením díla skončila i hra.
Hra nemá v životě dítěte náhražkovou, zábavnou funkcí, jakou běžně nabývá v životě dospělého člověka! Dítě si nehraje proto, aby se odreagovalo, či pobavilo. Malé dítě si vůbec neumí hrát „proto, aby…“, jak jsme zvyklí spekulativně uvažovat v dospělosti. Hra je pro dítě raného a předškolního věku doslova středem vesmíru, odpočinkem i prací, zdrojem poznání, školou životních zkušeností, postojů i vzorců chování. Hra ve správné podobě rozvíjí manuální dovednosti dítěte, pohyb, rozum a cit. Dítě si neumí hrát jinak než zcela zaujatě a „naplno“. Pokud ho hra nezaujme nebo přestane bavit, vystoupí z ní a začne se věnovat něčemu jinému. Zdravé dítě si nedokáže hrát bez zájmu, odporuje to jeho přirozenosti. Stačí, když před malým kojencem matka na okamžik schová tvář, aby ji pak náhle s úsměvem odhalila. Jak rychle pochopí dítě princip jednoduché hry na schovávanou a jak zaujatě a nadšeně reaguje! Jeho smích je čistý, strhující, vychází z hloubi nitra. Smíchem, mimikou a nepřehlédnutelnými pohyby dává najevo, že touží znovu a znovu po opakování hry. Dítě získává ve hře při komunikaci s matkou potřebný pocit prvotní důvěry. Tato počáteční důvěra je naprosto nezbytným předpokladem pro rozvoj všech lidských schopností.
Pokud bychom se chtěli vydat hledat životní harmonii ruku v ruce s dítětem, zpočátku to nebude vůbec jednoduché. Nejsme na tuto roli připraveni a je obtížné, někdy až nemožné se přestat zabývat svými každodenními problémy. Hraní se nám ve srovnání s našimi běžnými starostmi může jevit jako nezodpovědné, bezúčelné až infantilní chování. Existenční myšlenky nám často nedovolují, abychom se bez zábran do hry ponořili. Náš smích může znít falešně a afektovaně. Konvence, obavy, předsudky, názory druhých svazují naši přirozenost. Máme problémy, jak vystoupit z rozjetého vlaku životního stylu, který nás ubíjí a svazuje. Bylo by dobré nechat na sebe občas zapůsobit regenerační sílu hry. Hra má onu zázračnou osvobozující moc, která nám pomůže vrátit zpět vlastní přirozenost a v našem nitru se při radostném prožitku hry rozhostí hřejivý pocit vnitřní harmonie. "

Čistý text dosahuje cca 18 stran. Práce obsahuje schémata.
Práce odkazuje na přílohy, která není její součástí.
V textu chybí značná část čárek ve větách.
Tato práce je kompilačního charakteru. Čerpá z následujících zdrojů: http://www.theofil.cz/detail.php?id=POR80-7367-126-3; http://www.rcdomecek.com/casopis/casopis_16-2009.pdf.; http://www.seminarky.cz/Vyvoj-hry-9791; http://www.celostnimedicina.cz/dite-a-hra.htm.
Vyšší odborná škola pedagogická a sociální, Střední odborná škola pedagogická a Gymnázium, Praha.