1.

Úvod

2.	Skutkové okolnosti případu

3.	Rozhodnutí pracovního soudu

4.	Předběžné otázky položené pracovním soudem Evropskému soudnímu dvoru

5.	Rozhodnutí Evropského soudního dvora

6.	Význam rozhodnutí

7.

Závěr

"Judikatura Evropského soudního dvora má zásadní význam pro rozvoj a interpretaci evropského práva, ačkoli neexistuje výslovné stanovení závaznosti rozsudků ESD pro budoucí rozhodování ostatních soudů, přesto působí jednotlivé rozsudky silou své přesvědčivosti na soudní praxi ve členských státech Unie. Řada rozsudků ESD se stala klíčovými pro aplikaci komunitárního práva v členských státech. Jedním z oněch důležitých rozhodnutí je rovněž rozsudek č. 14/83 ve věci Von Colson a Kamann, který poprvé formuloval tzv. princip nepřímého účinku. Tento judikát se stal základem doktríny nepřímého účinku a následně byl nesčetněkrát citován a rozšiřován.

2. Skutkové okolnosti případu

Evropský soudní dvůr rozhodl dne 10. 4. 1984 ve věci 14/83 Sabine von Colson a Elizabeth Kamann proti spolkové zemi Porýní Vestfálsku.
Paní von Colsonová a paní Kamannová se ucházely v r. 1982 o místa sociálních pracovnic ve výchovném ústavu pro mládež ve městě Werl. Jejich žádost byla zamítnuta a volná místa byla obsazena dvěma mužskými uchazeči. Důvodem jejich nepřijetí bylo to, že v předmětném zařízení jsou umístěni pouze muži a proto i obsluha musí být zajištěna mužským personálem. Výchovný ústav upřednostnil tedy uchazeče mužského pohlaví, přestože jejich kvalifikace byla nižší.
Paní von Colsonová a paní Kamannová podaly žalobu u pracovního soudu ve městě Hamm proti spolkové zemi Severní Porýní – Vestfálsko, která je správcem nápravného zařízení pro vězně mužského pohlaví. V žalobě se domáhaly, aby bylo rozsudkem stanoveno, že žalující osoby nedostaly zaměstnání výhradně z důvodu svého pohlaví. Obě žalobkyně rovněž požadovaly, aby oběma strana žalovaná podle soudního rozhodnutí nabídla uzavření pracovní smlouvy v této věznici, nebo alternativně, aby uhradila žalobkyním kompenzaci ve výši šestiměsíčního výdělku. Dále alternativně požadovala paní von Colson úhradu cestovních výdajů ve výši 7,20 DM vynaložených v souvislosti s podáním žádosti o zaměstnání.


3. Rozhodnutí pracovního soudu

Vnitrostátní soud dospěl při rozhodování tohoto případu k názoru, že diskriminace byla prokázána a že žádosti o místo obou žalobkyň byly odmítnuty z důvodu jejich pohlaví. Soud však zároveň vyslovil, že dle německého práva je jedinou sankcí za diskriminaci při příjímání do zaměstnání náhrada za ztrátu důvěry (Vertrauensschaden)"

V práci je opominut zdroj: http://lidskaprava.poradna-prava.cz/folder05/colsoncase.doc.