1.	České pověsti v mezinárodním kontextu

1.1.	Česká věda ve vleku fantazie

1.1.1.

Josef Hrabák

1.1.2.

František Palacký

1.1.3.

Lidoví vypravěči

1.1.4.

Motivy, ve kterých se spatřovalo svědectví matriarchátu v tradici Čechů

1.1.1.4.1.

Triumfeminát tří sester (Kazi, Teta, Libuše)

1.1.1.4.2.

Výjimečná soudní moc Libušina

1.1.1.4.3.

Dívčí válka

1.1.5.

Ve které oblasti narativních forem se pohybovaly Kosmovy pověsti předtím, než je zařadil do své kompozice

1.2.	Prameny nejstarších pověstí

1.2.1.

Kristiánova legenda a Diffundente sole

1.2.2.

Kosmova Kronika česká

1.2.3.

Kronika takřečeného Dalimila

1.2.4.

Pulkavova kronika

1.2.5.

Václav Hájek z Libočan

1.2.6.

Obrazový materiál

1.3.	Zákruty na cestě k vědeckému poznání

1.3.1.

Gelasiem Dobnerem

1.3.2.

Josef Dobrovský

1.3.3.

Romantismus - rozvinuly se 2 větve výkladu

1.3.3.1.

Naivně historická

1.3.3.2.

Mytologická

2.	Žánrová podstata pověstí

2.1.	Epická struktura pověstí a Kosmova kronika

2.1.1.

Některé analogické motivy

2.1.2.

Slovo o pluku Igorově

2.1.3.

Poznatky o Lucké válce

2.1.4.

Analogické dějové motivy mezi „Luckou válkou“ a Písní o smrti Ermanarichově

2.1.5.

Datování „Lucké války“ a její historičnost

2.1.6.

Vznik a epické ztvárnění přemyslovské pověsti.

2.2.	Zpěvní formy české epiky

2.2.1.

Epos?

2.2.1.1.

Výraz „podání“

2.2.1.2.

Rodokmen předhistorických knížat

2.2.1.3.

Zjištěná veršovaná forma v další tradici

2.2.1.4.

Staročeský epický verš a zpěvní epika

3.

Závěr

"České pověsti v mezinárodním kontextu:

1. Česká věda ve vleku fantazie
- pověsti jsou materiálem, se kterým se nedá pracovat tak jistě jako třeba s listinami nebo letopisy; historie se však nemůže pověsti jako pramene odříkat
- kritika pověstí jako pramenů zde proto splývá s řešením jejich lidovosti nebo umělosti, žánrové podstaty, historickou dobou vzniku,…- k tomu je třeba využít srovnávacího postupu, který nám pomůže zjistit, v jakých oblastech ústních a literárních tradic můžeme hledat analogie
- interpretace pověstí hrála důležitou úlohu ve dvou našich nejslavnějších vědeckých sporech- boj o Rukopisy a o legendu Kristiánovu
- většina vědců, kteří vycházeli převážně z archeologického nebo historického materiálu, se vyjadřovali dost skepticky k ceně Kosmových pověstí jako pramene- např. Rudolf Turek označil ve své studii (1947) Kosmovu kroniku přímo za bezcennou => upozorňuje hlavně na umělý ráz pověstí, jde o dílo Kosmovo, Kosmas prý neměl pro předkřesťanskou dobu žádný materiál, proto využívá raději fikci a antická témata
- podobným směrem jako Turek jde i František Graus
X
- Josef Hrabák- tvrdí, že pověsti lze naopak využít jako svědectví o pohanské době; pověsti jsou podle něho lidového původu a o tom svědčí fakt, že celek těchto pověstí tvoří souvislé pásmo (nejde tedy o pověsti izolované) => jako celek tedy odrážejí zákonitosti společenského vývoje, jak jej známe dnes, ale jak jej nemohli znát tehdejší kronikáři, proto si pověsti nemohli vymyslet, ale museli je poznat z lidového podání (Kosmas se odvolává na podání jakých si „starců“)
- toto jsou hlavně marxistické argumenty, které v kostce shrnují teorii Zdeňka Nejedlého
- teorii Nejedlého přejal analogicky i Antonín Škarka a dovedl ji všem ještě dále pokud jde o tzv. protifeudální ideologii (např. v tzv. selském původu Přemysla) a o lidovost pověstí; Kosmas oslavuje tvůrčí sílu bezprávného lidu
- celý názor na to, že Kosmas podává pověsti lidu, spočívá na známé větě z předmluvy kroniky, kterou takto přeložil Karel Hrdina- v překladu latinského slova „relata“ použil ve shodě s tradicí 19. století termínu „pověst“, jde však o termín novodobý použitý pro latinský výraz „relata“ bez jakéhokoliv kritického, kulturněhistorického rozboru; v překladu „relatio“ za „podání“ dosáhl ovšem určitého pokroku => skutečnou neanachtronickou interpretaci Kosmových slov je třeba teprve hledat
- také chybné čtení „narratio“ (což skutečně znamená vyprávění) místo „relatio“ vydatně posilovalo názor o ústním prozaickém vypravování Kosmových starců
- v případě, že by Kosmas skutečně zaznamenával folklorní látky prostých lidových vypravěčů, bylo by to věc ve folkloristice naprosto převratná

- i František Palacký byl názoru, že jde o „lidové pověsti“ => ovšem takový historický zájem lze mezi prostým lidem 12. století jen těžko předpokládat
- je zde také názor, že Kosmas mohl slyšet pověsti v mládí (vliv díla Josefa Lindy Záře na pohanstvím- představa didaktických pověstí vyprávěných v 10. století mládeži starci); tato představa zapůsobila i na badatele Václava Flajšhanse."

Práce obsahuje pravopisné chyby a překlepy.
Práce obsahuje věcnou chybu - Gelesiem Dobnerem má být Gelasiem Dobnerem.
Karbusický, V.: Báje, mýty, dějiny: Nejstarší české pověsti v kontextu evropských dějin. Mladá fronta, Praha 1995.