1.

Úvod

2.	V čem tkví specifikum almohádského Kréda?

3.

Krédo

3.1.	Kapitola 1 nese podtitul „O významu Boží Jednoty..“

3.2.	Kapitola 2 s pomocí logiky (Není jednání bez jednajícího, není stvoření bez Stvořitele)

3.3.	Kapitola 3 ukazuje, že Stvořitel musí existovat proto, že jsme sami stvořeni

3.4.	Kapitola 4 vysvětluje, proč musí být Bůh nekonečný a proč musí být prvním hybatelem příčinou všeho

3.5.	Kapitola 5 pojednává o nepřeklenutelné propasti, která je mezi stvořenými věcmi a jejich Stvořitelem

3.6.	Kapitola 6 vyzdvihuje tezi, že Stvořitel není svému stvoření podobný.

3.7.	Kapitola 7 ukazuje, že Stvořitel nemá počátek a konec

3.8.	Kapitola 8 je ve znamení boje s antropomorfismem, ze kterého almohádé vinili almorávidy

3.9.	Kapitola 9 je zřejmě polemikou proti Vtělení a proti křesťanskému trojičnímu pojetí Boha

3.10.

Kapitola 10 vysvětluje, proč musí být Bůh dokonalý

3.11.

Kapitola 11 celé Krédo uzavírá tím, že je nemožné, aby se Bůh měnil, proměňoval…

"Almohádé – arabsky „al-Muwahhidún“, „ti, kdo zdůrazňují Boží jedinost“, „monoteisté“, „unitáři“

- naše západní scholastika 13. a 14. století islámskému Španělsku druhé pol. 12. století vděčí za mnohé – toto Krédo je jen jedním z mnoha důkazů tohoto faktu
- tím, že ISP přineslo křesťanům Aristotela, odstartovalo racionalistický vzestup západního myšlení (Akvinský), které vyvrcholilo vědeckou revolucí a osvícenstvím
- asi největší zásluhu na tom má španělský muslimský učenec Averroes (viz dokument minulou hodinu – Aristoteles s Averroovými poznámkami) – Ibn Rushd byl v době, kdy bylo Krédo napsáno, vezírem almohádského emíra Yusufa al-Mansura. Je velmi pravděpodobné, že je přímo jeho autorem: Filosofická tvrzení o Bohu (kap. 2-11) jsou evidentně převzaty z Aristotelovy Metafyziky a Averroes se jak známo většinu svého života věnoval uspořádávání a komentování Aristotela. Pro Averrovo autorství svědčí i další indicie: evidentní vliv myšlení Al-Ghazálího, který (kromě toho, že byl údajně učitelem ideového a politického iniciátora Almohádského hnutí a samozvaného mahdího Ibn Tumarta) byl také oblíbeným myslitelem Averroovým. A protože toto Krédo má zároveň funkci věroučnou i politickou - je oficiálním vládním dokumentem almohádské dynastie – (toto propojení je pro středověký islám typické, neexistuje žádné oddělení moci duchovní a světské), předpokládá se, že Averroes Krédo napsal do jisté míry na objednávku vládnoucí almohádské dynastie a vypůjčil si k tomuto účelu myšlenky Al-Ghazálího. Vytříbenost a elegance, se kterou Krédo kličkuje mezi věroučnými pastmi, svědčí o velmi inteligentním autorovi.

V čem tkví specifikum almohádského Kréda? V jeho metodě. Od dřívějších islámských Kréd se toto výrazně liší tím, že jej čtenář může konfrontovat s vlastní logikou a životní zkušeností. Nejde tedy o nějaký soubor pravd předkládaných k věření, ale o racionální systém důkazů, že Bůh existuje a má vlastnosti, které mu jsou připisovány Koránem. Revoluční je první věta 2. kapitoly, která postuluje rozum jako kritérium náboženské pravdy: „Z nutnosti rozumu vyplývá, že existence Boha, Chvála Mu, je poznána.“ Na konci každé kapitoly je vždy tvrzení - které je nejprve dokázáno čistě logicky - podpořeno příhodným veršem z Koránu. Tato metoda Kréda se obrací k čtenářově inteligenci. Almohádské Krédo se snaží najít společnou základnu, na níž lze posléze vystavět věroučná tvrzení. Prvním východiskem při stavbě této základny jsou přitom zákony rozumu, axiomy řecké logiky. Pokud argumentačně nedostačují, je nutno se odvolat na islámské právo. Deduktivní uvažování v kap. 2-11 dokazuje základní teologické pravdy s pomocí aristotelských logických zákonů jako je zákon vyloučeného třetího a zákon sporu.

Almohádské Krédo bylo přeloženo do latiny roku 1213, proto by mělo zajímat všechny, kdo se zajímají o evropské myšlení 13. století. Do Evropy se dostalo – podobně jako Averroovy komentáře k Aristotelovi a další vědecké práce v oblasti chemie, farmacie, medicíny, matematiky, astronomie a agronomie – přes Toledo, kde byly překládány z arabštiny, a posléze přes Sevillu. Odtud křesťanští kněží z Paříže dychtivě očekávali a přebírali nejmodernější poznatky a spisy."

Studijní obor Blízkovýchodní studia na FF ZČU.