1.	Pedagogická psychologie a její současná situace. Vymezení vztahů zejména k poradenské a

2.

Učení

3.	„Mastery leasing (orientatci3)

4.	Obecné a specifické determinanty učebního procesu

5.	Osobnost učitele a jeho kompetence

6.	Specifika nadaných dětí a jejich rozvoj

7.	Očekávání ve třídě (sebenaplňující se proroctví, pygmalion-efekt, kauzální atribuce..)

8.	Negativní ovlivňování studijních výsledků handicapy

9.	Činitelé aktualizace potencionalit žáka

10.	Interakce a komunikace ve škole

11.	Sociální skupina a její efektivita.

12.	Socializace, její podstaty a volby

13.	Školní třída jako sociální skupina

14.	Psychologické zvláštnosti výchovných metod

15.	Psychologické aspekty tvořivosti žáků a její podpora

16.	Motivace a vůle ve škole - základní konceptualizace

17.	Podpora (ovlivňování) učební motivace (aspirační úroveň, atribuce, vztahové normy, "flow" prožitek)

18.	Neprospívající žák

19.	Relativní neprospěch a jeho odstraňování

20.	Naučená bezmocnost a naučený optimismus ve škole - základní explanační modely

21.	Paradoxní účinky učitelových motivačních přístupů

22.	Náročné životní situace a negativní emoce ve škole a jejich zvládání (včetně "copingových" strategií)

23.	Nejčastější duševní poruchy a poruchy chování ve školním věku

24.	Volný čas jedince a jeho náplň

25.	Asociální a antisociální projevy. Delikvence, toxikománie, alkoholismus, gamblerství

26.	Dětská interpretace světa a základní pojetí učiva

27.	Rodina a výchova

28.	Strukturování učiva

29.	Učení z textu

30.	Učení z obrazového materiálu

31.	Autoregulace učení (self-regulated learning)

32.	Zvládání zátěže ve škole

33.	Klima školní třídy

34.	Klima školy

"26) DĚTSKÁ INTERPRETACE SVĚTA A ZÁKLADNÍ POJETÍ UČIVA
Dítě odmalička poznává svět kolem sebe a způsob jeho poznávání, věcí, jevů, bývá velmi specifický. Jeho způsob přemýšlení není zmenšeninou uvažování dospělého. Malé dítě je schopné zachytit potřebné signály uprostřed velkého šumu, je zvyklé snášet nejistotu, nebojí se experimentovat, učí se napodobováním, vzorů lépe než dospělí. Malé dítě, pokud je necháme, snadno shromažďují a ukládají neurčité informace a trpělivě čekají až jednoho dne přijdou na to, že už vědí co znamenají. Dítě lze při učení velmi snadno zranit, zesměšnit, ponížit, odradit, od dalšího učení. Dítě samo nepozná, že jeho interpretace světa, učiva jsou nepřesné, naivní. Je to pohled, k němuž dospělo, vyhovují mu námitky dospělých často nepovažují za důvodné.
Vznik dětského myšlení už téměř století mapují vývojová a pedagogická psychologie. Pět podnětů můžeme heslovitě přiblížit jmény jejich tvůrců:

J.Piaget: Teorie o vývoji kognitivních schopností. Dítě se přizpůsobuje požadavkům vnějšího prostředí, psychickou adaptací. Adaptaci zajišťují dva procesy:
A) Asimilace – probíhá tak, že objekty a jejich vztahy se začleňují do schémat chování dítěte, do jeho dosavadních zkušeností. Dítě si aktivně vytváří celá asimilační, schémata své činnosti, učí se.
B) Akomodace – Je opačným procesem. Dítě se přizpůsobuje tlaku prostředí. Oba procesy jsou v rovnováze.
Další badatelé začali zkoumat skutečnost, že dítě je v určitém věku schopno dosáhnou jen určitých kognitivních výsledků, z jiných pohledů. Ve hře mohou být tři důvody:
1. Nedostatečná kapacita pracovní paměti mladších dětí. Teprve starší děti mohou řešit úlohy, které vyžadují práci s několika proměnnými najednou.
2. Nedostatek vědeckých poznatků Žák nemá dost stavebního materiálu, aby mohl vybudovat fungující systém poznatků.
3. Kontext dětského uvažování
L.S. Vygotskij: Ruský psycholog. Psychologický vývoj člověka je kulturně a historicky determinován. Rozlišoval dvě úrovně dítěte. Současnou a budoucí. Pomoc dospělých má urychlovat psychický vývoj dítěte, učení musí předbíhat vývoj, razit mu cestu a napomáhat mu.
J. Bruner: Americký psycholog upozornil na důležitost rozlišování povah učiva. Každé vyučované téma má svou specifickou strukturu, která se skládá z dílčích faktů, dále z pojmů a zobecnění.
D. P. Ausubel: Americký psycholog. Teorie smysluplného učení. Jde o učení, které nastaví na memorování. Učící se člověk vědomě a promyšleně hledá vztahy mezi novými a dosavadními strukturami. Jde o začleňování nových poznatků do existující struktury. Učící se jedinec propracovává obsahy pojmů, citlivěji rozlišuje jejich významy v rozdílných kontextech a nalézá nové souvislosti

Žákovo pojetí učiva
Jakmile se dítě stane žákem, svět který ho obklopoval je rozdělen do jednotlivých vyučovacích předmětů. Přibývá vyučovacích předmětů i učiva. Pro žáka se časem učivo stává něčím vnějším, cizím, co musí zvládnout, protože jinak bude mít nepříjemnosti.
Podle obsahu můžeme rozlišit:
- žákovo pojetí učiva obecně
- žákovo pojetí učiva určité skupiny předmětů (přírodovědných)
- žákovo pojetí učiva konkrétního vyučovacího předmětu (fyzika)
- žákovo pojetí učiva konkrétního tématického celku (elektřina)
- žákovo pojetí učiva pojmu (el. proud)"

Čistý text dosahuje cca 111 stran. Práce obsahuje tabulky.
Text je barevně členěn.
Tato práce je kompilačního charakteru. Čerpá z těchto zdrojů, např.: http://cs.wikipedia.org/wiki/Nau%C4%8Den%C3%A1_bezmocnost; http://is.muni.cz/th/66063/fsps_b/Bakalarska_prace.doc.; http://www.antiskola.eu/referaty/index.php?page=show_detail&come_from=list&obl=23&pg=1&id=17988; http://referaty-seminarky.cz/motivace-1/.