1.	Obecné pojmové vymezení veřejné správy

2.	Státní správa a její charakteristické rysy

3.	Samospráva a její charakteristické rysy

4.	Konstituování vědeckých přístupů ke správnímu právu a k veřejné správě

5.	Věda správního práva a správní věda

6.	Subjekty veřejné správy jako subjekty správního práva

7.	Charakteristika organizace veřejné správy

8.	Ústřední orgány státní správy

9.	Organizace územní veřejné správy s všeobecnou působností

10.	Územně dekoncentrované (specializované) orgány státní správy

11.	Orgány (subjekty) profesní a zájmové samosprávy

12.	Územní veřejná správa a její reforma

13.	Obce jako základní jednotky územní samosprávy

14.	Kraje jako tzv. vyšší územní samosprávné celky

15.	Podíl občanů na územní samosprávě

16.	Územní samospráva a regionální problematika

17.	Charakteristika činnosti veřejné správy a její realizace

18.	Funkce veřejné správy

19.	Metody působení veřejné správy

20.	Formy činnosti veřejné správy

21.	Správní akty

22.	Individuální správní akty

23.	Vady individuálních správních aktů

24.	Správní řízení (vydávání rozhodnutí)

25.	Opatření obecné povahy

26.	Veřejnoprávní smlouvy

27.	Faktické úkony s přímými právními důsledky, neprávní, resp. organizační formy realizace veřejné správy

28.	Charakteristika právních záruk ve veřejné správě

29.	Kontrola veřejné správy

30.	Právo na informace ve veřejné správě

31.	Zrušení, změna, sistace vadných správních aktů a jiných opatření ve veřejné správě

32.	Uplatňování odpovědnosti za porušení právních povinností

33.	Přímé donucení ke splnění právní povinnosti

„2. Státní správa a její charakteristické rysy

Státní správa je nejrozšířenější a nejsložitější subsystém veřejné správy. Je založena aktem výkonné moci. Je uskutečňovaná prostřednictvím orgánů státní správy (Ústava používá termín „správní úřady“), kterými jsou:
• vláda;
• ministerstva;
• další ústřední správní úřady – např. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže;
• místní (územní) orgány státní správy - orgány státní správy s působností:
- na území bývalých krajů – např. finanční ředitelství,
- na území krajů – např. hasičské záchranné sbory, katastrální úřady,
- na území okresů – např. okresní správy sociálního zabezpečení, úřady práce.
• územně dekoncentrované orgány (specializované) orgány státní správy – zřizují se v případech, kdy vzhledem k jejich úzce specializovaně pojaté působnosti by státní správu nebylo dobře možné vykonávat z centra a jejich působnost se nemusí krýt s územním členěním státu. Jedná se např. o orgány Ministerstva zemědělství nebo životního prostředí.

-Státní správa je veřejnou správou uskutečňovanou státem, kdy v každé společnosti zorganizované ve státě je státní správa nezastupitelnou součástí veřejné správy, v tomto smyslu je státní správa základem neboli jádrem veřejné správy.
-Státní správa představuje jednu z forem činnosti státu, a to formu, jejímž posláním je realizace výkonné moci státu, při tom svou povahou je organizující a mocensko-ochrannou činností státu, která v sobě zahrnuje a spojuje - prvky klasického řízení a - prvky regulace.
Řídící prvky státní správy - proces cílené aktivizace chování – řízení tehdy a tam, kdy smyslem činnosti státní správy jsou nově dosahované stavy. Státní správa si nestanoví dosahované cíle sama, ale ty jsou v základní rovině odvozovány od zákonů jakožto aktů orgánů zákonodárné moci.
Regulační prvky státní správy - proces cílené stabilizace chování – uplatňuje se tehdy a tam, kde státní správa vystupuje jako ochránce a garant určitého zákonného stavu a jako subjekt, zajištující nápravu při jeho nežádoucím narušení.
Charakter státní správy.
Výkonný charakter – plněním svých úkolů státní správa organizovaným způsobem provádí a zabezpečuje výkonnou moc státu. Výkonnou činnost je možno považovat za činnost prováděcí, kde podstatou je provádění zákonů.
Podzákonný charakter – státní správa je determinována a určována zákony, obsah zákonů provádí a jejich obsahem se i řídí.
Nařizovací charakter – vyjadřuje mocenskou převahu orgánů státní správy ve vztahu k těm, vůči nimž je státní správa vykonávána a projevuje se v závaznosti aktů státní správy pro jejich adresáty. Nařizovací činnost je především výrazem vztahu subjektů státní správy vůči jejím objektům
Činnosti orgánů státní správy
Vnitřní činnost - posláním je zajistit žádoucí a reálné fungování vlastního systému orgánů státní správy
Vnější činností - realizace vlastního poslání státní správy Adresáty jsou FO a PO, vůči nimž státní správa směřuje a je vykonávána
SUBJEKT státní správy
- stát, představovaný jednotlivými příslušnými orgány státní správy. Správa jimi vykonávaná je realizována jménem státu a v jeho zájmu. Prostřednictvím státní správy stát realizuje státní politiku, která je výrazem jeho zájmů a vůle, a realizuje ji ve vztahu k objektům, jenž jsou nuceny se tomuto působení podřídit, a to aniž by státu byly organizačně podřízeny.
OBJEKTY
- všechny FO a PO na území daného státu

(Státní správa jako činnost státu povolaná k realizaci jeho výkonné moci je) Státní správa realizuje výkonnou moc státu a je
- činností výkonnou
- která je současně činností
- podzákonnou
- a nařizovací.“

Práce kompilačního charakteru. Obsahuje schémata.