1.	Vývoj vědeckého řízení

1.1

Definice

1.2	Frederick Winslow Taylor

1.3	Frank Gilbreth

1.4	Henry Gantt

1.5	Harrington Emerson

1.6	Vedoucí pracovníci by měli

1.7	Henry Fayol

1.8	Vybrané definice

2.	Manažerská věda

2.1	Většina nástrojů a technik, využívaných manažerskou vědou se vyznačuje:

2.2	Mechanizmy manažerské vědy

2.3	Produkční a operační management P/OM

3.	Oblasti využití metod vědeckého řízení

4.	Podstata „problému“ v procesu vědeckého řízení

5.	Princip modelování

5.1	Klasifikace modelů

5.1.1

Ikonický (obrazový) model

5.1.2

Analogický model

5.1.3

Symbolický model

5.1.4

Podle očekávaného použití

5.1.5

Podle míry určitosti modelovaného procesu

5.1.6

Podle charakteru modelového experimentu

5.1.7

V modelech vystupují dva typy veličin

6.	Druhy modelů

6.1	Matematické programování

6.2	Podstata bilančních modelů

6.3	Podstata grafických modelů

6.4	Podstata modelů hromadné obsluhy

6.5	Podstata modelů řízení zásob

6.6	Podstata lokalizačních modelů

6.7	Podstata teorie her

6.8	Podstata modelů počítačové simulace

6.9	Podstata prognostických modelů

7.	Otázky do semináře

„11.6 Druhy modelů

Matematické programování, Bilanční modely, Grafické modely, Modely hromadné obsluhy, Modely řízení zásob, Lokalizační modely, Teorie her, Modely počítačové simulace, Prognostické modely

Matematické programování - Metody matematického programování patří k modelům, které umožňují najít optimální variantu řešení rozhodovacího problému, k modelům, jejichž využití ve vědeckém rozhodování doznalo největších efektů. Může se jednat např. o optimalizaci výrobního programu, optimalizaci struktury projektů, přiřazování výrobních úkolů na pracoviště, optimalizaci přepravních tras, nalezení maximálního toku v síti, nalezení minimální cesty v síti a další.
Modely matematického programování:
Lineární programování - Simplexová metoda, Duální algoritmus
Distribuční úlohy - Dopravní úlohy, Vícestupňové dopravní úlohy
Řezné plány
Vektorová optimalizace – Globální účelová funkce, Lexikografická metoda, Metoda cílového programování, Celočíselné programování, Modely lineárního programování s požadavkem celočíselnost proměnných, Modely lineárního programování s binárními proměnnými, Řešení okružních dopravních úloh v geograficky orientovaných databázích, Řešení úloh celočíselného lineárního programování v prostředí Microsoft Excel
Nelineární programování - Konvexní programování
Stochastické programování - Úlohy lineárního programování s náhodnými prvky vektoru, Úlohy lineárního programování s náhodnými omezeními
Dynamické programování - Možnosti využití Excelu pro výpočty při řešení úloh dynamického programování

Nejrozšířenější skupina modelů rozhodovacích situací jsou modely lineárního programování.

Charakteristickou vlastností a vymezením možností aplikace úloh lineárního programování je lineární závislost proměnných v omezujících podmínkách a účelové funkci. Úspěšné řešení úloh lineárního programování vyžaduje:
- rozumět problému (jasný cíl, maximalizace nebo minimalizace?)
- určení proměnných (co určuje chování řešeného problému a dává odpověď na cíl úlohy?)
- určení účinku proměnných (jak ovlivňují jednotlivé proměnné výsledné chování?)
- stanovení omezujících podmínek, které zásadně omezují varianty hodnot proměnných

Nejčastěji využívanými modely jsou ekonomický a matematický model úlohy lineárního programování.

Ekonomický model úlohy lineárního programování obsahuje především:
- Cíl analýzy
- Popis procesů, které v systému probíhají a které mají vliv na definovaný cíl analýzy; každému procesu lze přiřadit jeho úroveň nebo intenzitu;
- Popis činitelů, které ovlivňují realizaci procesů;
- Popis vztahů mezi procesy, činiteli a cílem.

Matematický model úlohy lineárního programování má stejnou strukturu jako ekonomický:
- Cíl analýzy je vyjádřen jako lineární funkce, jejíž extrém (maximum nebo minimum) je třeba nalézt; tato funkce se označuje jako účelová nebo kriteriální funkce;
- Každému procesu z ekonomického modelu je v matematickém modelu přiřazena jedna proměnná; proměnné jsou označovány jako strukturní proměnné modelu);
- Činitelům odpovídají lineární rovnice nebo nerovnice.

Podstata bilančních modelů
Bilanční modely patří k nejrozšířenějším a historicky nejstarším popisným modelům v ekonomice. Hlavní oblastí použití bilančních modelů je plánovací proces, ve kterém umožňují algoritmizaci bilančních propočtů, které jsou nutné pro tvorbu podnikových plánů distribuce, výroby a zásobování a operativního rozpisu výrobních úkolů. Bilanční model je soustavou rovnic, většinou lineárních a cílem jeho řešení soustavy je nalezení hodnot požadovaných veličin ze zadaných parametrů.“

Obsahuje schémata. Čistý text dosahuje cca 11 stran.