1.	Slovo úvodem

2.	Konfucionismus

2.1.	Mistr Konfucius

2.2.	Konfuciovo učení

3.

Taoismus

3.1.

Mistr Lao

3.2.	Učení Tao-te-ťing

4.	Mohistická škola

4.1.

Mistr Mo

"2. KONFUCIONISMUS

Na samém počátku je „učit se“, které Konfucius klade na první místo, což odpovídá jeho hlubokému přesvědčení, že lidská přirozenost je schopna neobyčejného zdokonalení: člověk – každý člověk – se definuje jako bytost schopná se zlepšovat a donekonečna se zdokonalovat. (Anne Cheng, 2006)


2.1. Mistr Konfucius

Konfucius se dožil sedmdesáti dvou let. Pocházel z malého vazalského státu Lu. Legenda říká, že pak Konfucius opustil rodnou zemi na znamení nesouhlasu se špatnou vládou svého panovníka. Jisté je, že když mu bylo přibližně padesát let, definitivně se vzdal politické kariéry. Po dvanáct let pak putoval z jedno knížectví do druhého. Nabízel své služby a rady jiným. Když mu bylo přes šedesát, vrátil se do Lu, kde strávil poslední léta života vyučováním stále početnějších žáků.


2.2. Konfuciovo učení

V Konfuciově učení lze rozeznat tři základní pilíře: učení, lidskost a smysl pro rituál. Nezačíná žádným přesvědčováním o správnosti svého učení, nýbrž rozhodnutím člověka, který vstupuje na cestu života, učit se. Nejde ani tak o učení coby intelektuální přístup jako spíše o zakoušení života. Ve skutečnosti mezi tím – mezi životem ducha a těla, mezi teorií a praxí – není žádný přeryv, neboť do procesu myšlení a poznávání se zapojuje člověk jako celek. Učit se je zkušenost, která se provozuje, která se sdílí s bližním a která je zdrojem radosti sama o sobě.
(Anne Cheng, 2006)

Vzdělání nemůže vycházet pouze z knih. Jeho učení ovšem věnuje značné místo studiu starých textů, ale na teoretickém poznání, které má cenu samo o sobě a samo pro sebe, nezáleží tolik jako na jeho konkrétním a praktickém zaměření. Je teda důležité „vědět jak“, spíše než „vědět, že“, protože poznání tkví spíše v rozvinutí určité schopnosti než v získání určitého intelektuálního poznatku."