1.	Úvod: cíl práce a metoda

2.	Co je mystická zkušenost?

3.	Co je mystická nauka?

4.	Závěr: řídí se mystika logikou?

"Řídí se mystika logikou?

2. Co je mystická zkušenost?

Tato otázka, kterou si kladu k zodpovězení, může být považována za špatný vtip. Není tomu tak. Jsem si vědom, že jsem v úvodu spolu s Jamesem a Wittgensteinem (pozn. pod čarou č. 1) připsal mystické zkušenosti nevýslovnost. Ačkoliv je však jednotlivá osobní mystická zkušenost neuchopitelná pojmy, lze přesto vysledovat a popsat určité obecné rysy mystických zážitků. Tím epistemologicky nejdůležitějším je jejich kognitivní hodnota (nebo, vypůjčím-li si Jamesovu terminologii, noetická kvalita). Právě ona mne bude v následující studii zajímat nejvíce.

Je-li stěžejní tezí moderního empirismu, že smyslová zkušenost je výhradním zdrojem lidského poznání, je snad příhodnější nazývat jej sensualismem, neboť popírá možnost nabytí poznání z jiného zdroje než ze smyslů, zatímco původní význam řeckého „empeiria“ (zkušenost, zběhlost) je širší. Zda zahrnuje i mystickou zkušenost, je otázka spíše pro etymologa, pro mé účely je podstatné toto: mystická zkušenost, jakkoli bývá obecně stavěna vůči smyslové (vnější) zkušenosti do protikladu, je zdrojem relevantního poznání. Přestože jde o zvláštní druh vnitřní zkušenosti, která „je ‚autoritativní’ pro ty, kdo ji mají, ale nikoli pro ostatní,“ je zřejmé, že tato vlastnost ji od smyslové zkušenosti neodlišuje, neboť pro ni zcela jistě platí totéž.

Intersubjektivita tedy nemůže být prubířským kamenem, jenž by odlišil smyslovou zkušenost od mystické, podobně ani korespondence s „realitou“ či „empirickou bází“: „Například C. D. Broad se domnívá, že považovat široce sdílený druh zkušenosti, který si žádá podobné interpretace, za výsledek kontaktu s nějakou odpovídající objektivní realitou [...], je plausibilní. Tímto způsobem, tvrdí, zacházíme se smyslovou zkušeností, a tímto způsobem bychom měli zacházet také s mystickou zkušeností.“ Přestože ve srovnání s mystickými zážitky jsou běžné smyslové vjemy zakoušeny větším množstvím lidí a častěji, nelze o intersubjektivitě (a hodnověrnosti) prvně jmenovaných obecně pochybovat (viz pozn. pod čarou č. 2). Rozdíl, jenž se zdá „nadřazovat“ kognitivní hodnotu běžné smyslové zkušenosti, je pouze kvantitativní, nejde o rozdíl v kvalitě. Jak učí lidová moudrost: není pravda, že většina má vždy pravdu. (Ve své silnější variantě toto přísloví zní: většina se většinou mýlí.)"

Práce pro předmět Logika a evropská racionalita - FF ZČU v Plzni, Analytická filozofie a filozofie vědy.