1.	Mimotonální dominantní septakord

2.	Sled mimotonálních dominant

3.	Mimotonální septakord II. a VII. stupně

"Mimotonální dominantní septakord
- jejich princip vychází z předpokladu, že každý z durových a mollových akordů může samostatně vystupovat jako tónika, k níž lze vytvořit dominantní septakord
- pokud ale bude tento akord součástí jiné tóniny, tedy ne jako tónika, je možné jeho dominantní septakord do této tóniny implantovat za předpokladu, že bude stát těsně před tímto akordem
- př.: akord e moll je v C dur III. stupněm, jeho dominantním septakordem je H7, který není doškálný v C dur, ale pokud bude stát těsně před e moll, budeme jej nazývat mimotonální dominantou a akord e moll bude jeho pomyslnou tónikou
- mimotonální dominantu značíme (D7)
- v dur můžeme postavit mimotonální dominantu před:
 II., III., S, D a VI. stupeň

(noty)

- před VII. stupeň mimotonální akord umístit nemůžeme, protože má formu zmenšeného kvintakordu a jako takový nemůže vystupovat jako pomyslná tónika
- v moll můžeme postavit mimotonální dominantu před:
 II. v melodické
 III. v přirozené
 S v přirozené, harmonické i melodické
 D v přirozené, harmonické i melodické
 VI. v přirozené a harmonické
 VII. v přirozené

- mimotonální dominantu v určování vynecháme a určíme následující akord
- pak se vrátíme k předchozímu neurčenému akordu a určíme, že je k němu dominantou
- označíme (D7)
- mimotonální dominantní septakord se do své pomyslné tóniky rozvádí podle pravidel, která platí pro standardní tonální dominantní septakord rozváděný do tóniky:
• v obratu a neúplný se rozvádí pravidelně
• v zákl. tvaru se rozvádí s odchylkou"

Čistý text dosahuje cca 1,5 strany. Práce obsahuje noty, které jsou vloženy jako grafické objekty.