1.	Příprava na hodinu pěstitelských prací

1.1	Cíle hodiny

1.2

Pomůcky

1.3	Očekávané výstupy – 1. období

1.4	Klíčové kompetence

2.	Průběh vyučovací hodiny, pomůcky, organizace

2.1	Úvodní část

2.1.1

Přivítání dětí a motivace

2.1.2

Poučení o bezpečnosti

2.1.3

Aktivizace

2.2	Hlavní část

2.2.1

Kořenová zelenina

2.2.2

Ředkvička a ředkev

2.2.3

Mrkev, petržel, celer a červená řepa

2.3

Ředkvička

2.3.1

Zpracování půdy

2.3.2

Výsev semen zeleniny na volné záhony

2.3.3

Ošetřování záhonů zeleniny

2.3.4

Ošetřování ředkviček v době růstu

2.3.5

Boj proti chorobám a škůdcům

2.3.6

Sklizeň

2.4	Závěrečná část

2.4.1

Zhodnocení vypěstované zeleniny

3.	Pracovní list

4.	Použitá literatura

"ŘEDKVIČKA
Ředkvička pochází z Asie; jako kulturní rostlina se však hojně vyskytovala i ve Středomoří. Vedle česneku a cibule ji dobře znali a používali již staří Egypťané v době staveb pyramid. U nás se objevila poměrně pozdě, až ve druhé polovině 18. století.

Ředkvička je jednoletá rostlina s krátkou vegetační dobou. Je výrazně dlouhodenní, to znamená, že při dlouhém světelném dnu snadno vykvétá. Zásobní orgán, nazývaný bulvička, je u většiny odrůd tvořen zdužnatělým stonkem – stonkovou hlízou. Kvete bílými nebo narůžovělými čtyřčetnými květy, plodem je šešule s nepravidelně kulovitými i jinak tvarovanými šedohnědými semeny.

Existuje celá řada odrůd, ty se od sebe liší tvarem a barvou bulviček a dále vhodností pro různé způsoby pěstování – pro rychlení v pařeništích a fólnících, pro pěstování volně na záhonech časně z jara nebo v pozdějším období. Bulvičky mohou být kulovité, oválné, válcovité i dlouze kuželovité. Na povrchu jsou červené, bílé, žluté, červenobílé, ale i černé. Existují také ředkvičky dvoubarevné. Dužnina bílá, u červených ředkviček někdy s nádechem do růžova, u starších kusů se skelným nádechem. Chuť ředkvičky je pálivá, někdy vodová - závisí obecně na zálivce a počasí během vegetace.

Ředkvičku lze úspěšně pěstovat v každé půdě, má-li dostatek humusu a živin, které pro svůj krátký vývoj potřebuje v rychle přijatelné podobě. Ředkvička vyžaduje lehčí, záhřevné a dobře propracované půdy, s dostatečnou zásobou pohotových živin. Kvalitní bulvičky získáme při pěstování na lehčích humózních půdách. Všechny vlivy, které zpomalují růst, jako je dlouhotrvající sucho a nedostatek vody, zhoršují jejich kvalitu, ředkvičky dřevnatí a jsou pálivé (pálivá chuť ředkviček je způsobena hořčičným olejem). Jakostní bulvičky se vytvářejí jen na jaře a na podzim, kdy je den kratší, kdežto v létě – při dlouhém dni – vytváří rostlina květní stonky a semena, bulva je pak malá a pálivá. Proto se v létě nepěstuje. Aby ředkvičky byly chutné a šťavnaté, musí rychle vyrůst, to znamená, že se musí hodně zalévat. Při kolísající vlhkosti začnou totiž dřevnatět.

Pěstování ředkviček není nijak zvlášť náročné, díky různým odrůdám jsou dostupné celoročně. Ředkvička se ale pěstuje hlavně na jaře – v březnu až květnu a dále koncem léta, od srpna do podzimu. Abychom měli ředkvičku stále čerstvou, je nejlepší, když ji na jaře vyséváme postupně po 14 dnech, vždy v několika řádcích. Krátká vegetační doba, 4 až 6 týdnů, umožňuje pěstovat ředkvičku jako předplodinu, meziplodinu i následnou plodinu. Pro rychlení se osivo vhodných odrůd vysévá již v zimních měsících do skleníků, později do teplých pařenišť a v předjarním období i do studených pařenišť a folníků. Průmyslová hnojiva se dávají před výsevem. Po hnojených plodinách se musí opatrně hnojit dusíkatými hnojivy, aby se na bulvičkách nehromadily nitráty. Ředkvička se vysévá přímo na stanoviště do řádků 0,1 až 0,2 m. Ve stadiu plně rozvinutých děložních lístků se jednotí na 50 mm. Můžeme také vysévat do špetek po 3 – 4 semenech a po vzejití rostliny vyjednotit. Nevyjednocené ředkvičky jsou deformované. Další ošetřování spočívá v zálivce, hubení plevelů a případně zkypření půdy mezi řádky. Sklízí se probírkou, tj. vytrhávají se rostliny vhodné velikosti tak, jak postupně dorůstají."

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Pedagogická fakulta, Katedra preprimárního a primárního vzdělávání. Seminární práce z předmětu Didaktika pěstitelských a technických prací. Práce obsahuje obrázky a její část je psaná v tabulkách. Délka čistého textu je cca 6 stran.