1.

Úvod

2.	Historie poruch příjmu potravy

2.1	Dějiny mentální anorexie

2.2	Dějiny mentální bulimie

2.3	Výskyt poruch příjmu potravy

3.	Faktory ovlivňující vznik poruch příjmu potravy

3.1	Faktory biologické

3.2	Faktory psychické

3.3	Vliv rodiny

3.3.1

Tři stádia vývoje rodiny

3.3.2

Rodiny s anorektickým dítětem

3.4	Faktory sociální

4.	Zdravotní důsledky poruch příjmu potravy

4.1	Zdravotní rizika nadměrného hubnutí

4.1.1

Účinky hladovění na lidský organismus

4.1.2

Tělesné projevy nedostatku jídla

4.2	Zdravotní rizika zvracení a přejídání

5.	Případové studie

5.1	Případová studie anorektičky Adriany

5.2	Případová studie anorektičky Emy

5.3	Případová studie bulimičky Jitky

6.	Jak rozpoznat příznaky poruch příjmu potravy

6.1	Příznaky spojené s jídlem

6.2	Příznaky spojené s vnímáním vlastního těla

6.3	Spouštěcí momenty poruch příjmu potravy

7.	Jak jednat s člověkem trpícím poruchou příjmu potravy

7.1	Mysl ovládaná poruchou příjmu potravy

7.1.1

Pokřivené zrcadlo

7.1.2

Problémy s komunikací

7.1.3

Pravidla a tabu

7.1.4

Jaké jsou konkrétní myšlenky člověka trpícího PPP?

7.2	Úkol pro rodinu

7.2.1

Jak podpořit nemocného v léčbě

7.2.2

Význam blízké osoby

7.2.3

Co dělat a co naopak rozhodně nedělat

8.	Kdo se zabývá léčbou poruch příjmu potravy

8.1	Montreaux (Kanada)

8.2	Situace v ČR

8.2.1

Nemocnice a kliniky

8.2.2

Terapeutická centra

8.2.3

Psychologové a terapeuti

8.2.4

Zkušenosti s odbornou léčbou

8.3

Anabell

8.3.1

Činnost Anabell

8.3.2

Rozhovor s Janou Sladkou, předsedkyní Anabell

9.	Jak lze poruchám příjmu potravy předcházet?

9.1	Dotazník týkající se prevence poruch příjmu potravy

9.1.1

Informovanost veřejnosti

9.1.2

Možnost prevence

9.1.3

Východiska prevence

9.1.4

Silné a slabé stránky současné léčby

9.1.5

Svépomocné skupiny

9.2	Konkrétní postupy

9.2.1

Výchovná opatření

9.2.2

Zásady správné výživy

9.2.3

Možnosti výuky

10.

Závěr

11.	Seznam použité literatury

12.

Přílohy

12.1	Dotazník týkající se prevence poruch příjmu potravy

12.2	Stará a nová potravní pyramida

12.3	Jídelníček sestavený pro dívku zotavující se z PPP

12.4	Kontakty na odborníky zabývající se léčbou PPP

"8.1.2 Možnost prevence

Následující otázka se zaměřovala na možnost prevence poruch příjmu potravy v souvislosti s tím, že v současné době poruchy příjmu potravy zasahují stále širší spektrum populace. Jejich výskyt se začíná objevovat už v období před pubertou a naproti tomu i u starších žen, např. v období přechodu. Je tedy z tohoto hlediska možná prevence?

V odpovědi na tuto otázku se všichni dotazovaní shodli, že ano. Rozdíl se pak objevoval v otázce, jak by prevence měla probíhat, čeho by se měla týkat a do jakých oblastí života by měla směřovat. V zásadě převažoval názor, že by mělo jít především o šíření osvěty a informací do škol, ordinací praktických lékařů, rodin, ale i poučení učitelů tělesné výchovy, trenérů gymnastiky či baletu nebo lektorů ve školách pro manekýnky.

Prevence by tedy rozhodně měla být možná. Osvěta a informovanost by se v první řadě měla týkat rodiny a mezilidských vztahů. Prevence by se následně měla zaměřit na propagaci zdravých životních hodnot (ne peníze, moc, bohatství, sláva a dokonalost za každou cenu).

8.1.3 Východiska prevence

Tato otázka svou podstatou navazovala na předchozí bod, tedy: "Pokud je prevence možná, z čeho by měla vycházet?". Obecně jsou známa rizika a důsledky poruch příjmu potravy, o příčinách se vedou diskuze a na toto téma probíhá řada výzkumů. Jak z těchto poznatků získat určité výchozí body pro případnou prevenci? Z čeho vycházet a na co se zaměřit? To je otázka, která bude muset být v budoucnu zodpovězena. Prozatím mohu uvést pouze názory několika odborníků, kteří se v odpovědích na tuto otázku doplňovali. A jaké lze z jejich odpovědí vyvodit závěry?

Prevence by měla vycházet z depistáže ohrožených osob, ale i včasného záchytu nemoci v její počáteční fázi. To by znamenalo dostupnost kvalitních odborných informací na internetu, prostřednictvím letáků a různých přednáškových akcí, dostupnost odborné literatury, ale i školení odborníků (psychologů, praktických lékařů, gynekologů - aby se zabránilo podceňování celé problematiky a docílilo se už zmiňovaného včasného záchytu a léčení v počátečních fázích nemoci). Tomu by mělo odpovídat i příslušné zdravotně - pedagogicko - psychologické poradenství, které by umožňovalo včasné informování rodičů a učitelů o možných rizicích nezdravého hubnutí.

Dalším krokem by musela být změna postojů rodiny k cílům výchovy, změna často po generace předávaných hodnot. Varování rodičů před přetěžováním svých dětí, důraz na duševní hygienu (odstraňování stresových faktorů třeba i za pomoci odborníků) a akceptaci dítěte takového, jaké je, posilování jeho vlastních schopností. U dětí by pak šlo o budování zdravých jídelních návyků, nacházení vhodných způsobů vyrovnávání se se stresem, posilování sebeúcty a sebedůvěry, vyřešení otázky vlastní sexuality a přitažlivosti, ale i dokončení separace z původní rodiny. Často totiž právě nevyřešené dluhy z minulých vývojových období brání dalšímu rozvoji osobnosti jedince.

Asi nejtěžším krokem by pak byla změna celkového mínění veřejnosti. Změna takových postojů společnosti, které vedou k propagaci diet. Což by znamenalo oslabení vlivu sdělovacích prostředků, které nás zatím přesvědčují o tom, že nejenom krása, ale i osobní štěstí a hodnota člověka závisí na tom, kolik váží. Že na váze a vzhledu je založen úspěch ve společnosti, povýšení v práci, oblíbenost mezi vrstevníky a každé "deko" navíc může znamenat společenský propad. V důsledku by tedy šlo objektivitu informací, o to, aby nebyly přeháněny ani výhody štíhlosti, ani nevýhody obezity (včetně mírné nadváhy)."

Masarykova univerzita v Brně, Pedagogická fakulta, Katedra psychologie.
Rozsah textu bez příloh je 56 stran.