1.	Definice a rozdělení psychologie

2.

Vývoj

2.1	1. Etapa - antické Řecko a středověk

2.1.1

Milétští filosofové

2.1.2

Hérakleitos

2.1.3

Demokritos

2.1.4

Platón

2.1.5

Aristoteles

2.1.6

Hippokrates

2.1.7

Sv. Augustýn

2.1.8.

Tomáš Akvinský

2.2	2. Etapa – novověk

2.2.1

René Descartes

2.2.2

Bacon

2.2.3

John Locke

2.3	3. Etapa - počátky protichůdného chápání psychologie

2.3.1

G. W. Leibniz

2.3.2

Lockova x Leibnizova teorie

3.	Vznik psychologie jako vědy

3.1	Experimentální psychologie

3.2	Cíle psychologie

3.3	Předmět studia psychologie

3.3.1

Biologická psychologie

3.3.1.1

Roger W. Sperry

3.3.2

Behaviorální psychologie

3.3.2.1

John B. Watson

3.3.3

Psychodynamická psychologie, psychoanalýza

3.3.3.1

Sigmund Freud

3.3.3.2

Carl Gustav Jung

3.3.3.3

Alfred Adler

3.3.4

Fenomenologický přístup

3.3.4.1

Evropský směr

3.3.4.2

Americký směr

3.3.5

Gestaltistická psychologie

3.3.6

Kognitivní psychologie

3.3.7

Kulturní přístup

4.	Systém psychologických disciplín

4.1	Základní (teoretické)

4.2	Aplikované (praktické)

4.3

Speciální

"3. Psychodynamická psychologie, psychoanalýza

Předmětem studia psychodynamické psychologie je prozkoumávání nevědomé oblasti lidské psychiky, tedy nevědomí.
- psychoanalýza – druh terapie – nová
- zkušenosti v raném dětství rozhodujícím způsobem ovlivňují další vývoj osobnosti
- zakladatel Sigmund FREUD - podle něj všechny duševní prožitky a projevy chování mají svou příčinu, jsou tedy determinovány, a obvykle nemají vědomý racionální důvod, ale nevědomý motiv. Lidské projevy jsou složitou souhrou vědomých a nevědomých procesů. Podle Freuda jsou právě nevědomé pudové impulzy (sexuální a agresivní) restriktivně potlačovány společností, což vede k tomu, že jsou přesunuty z vědomí do nevědomí, odkud nadále ovlivňují psychiku. Tím Freud naznačuje, že vědomí je obranným valem proti nevědomí. Struktura psychiky: id (nevědomí, pudy), ego (snaží se dát do rovnováhy id, superego a realitu, žít ve společnosti), superego (morální principy, procesem identifikace přijaté normy a hodnoty společnosti).
- Carl Gustav JUNG – zavedl pojem kolektivního nevědomí; archetypy – pravzory uvnitř nás, duševní život předků, každý z nás má v sobě všechny typy archetypů; přispěl ke studiu schizofrenie a rozlišil typy introvert a extrovert; 4 funkce psychiky: čití, myšlení, cítění, intuice
- Alfred ADLER – sledoval pocit méněcennosti a kompenzaci těchto pocitů, člověk se snaží o převahu nad ostatními, touží po moci; člověk je závislý na svém okolí, potřeba mezilidských vztahů; více zdůrazňoval sociální faktory a vědomé myšlenkové procesy než sexuální motivy; v podvědomí se utváří brzy po narození životní plán;

4. Fenomenologický přístup (znamená obecně přesné zkoumání jevů)

Místo zkoumání podstat a skutečností samých se tedy zabývá zkušeností, tím, jak se věci „samy“ člověku ukazují.
Předmětem studia fenomenologicky zaměřené psychologie je problematika lidského bytí a jeho smyslu ve světě, tedy prožívání. Je tedy v opozici vůči behaviorální a psychodynamické psychologii. Fenomenologicky zaměřená psychologie je nedeterministická, předpokládá u člověka schopnost volby. Centrem lidské zkušenosti je vědomí.
Evropský směr (existencionální analýza) se zaměřuje na smysl života, dále na prožívání úzkosti, odloučení, izolaci, přijetí apod. Americký směr (humanistická psychologie) zdůrazňuje pozitivní aspekty lidské přirozenosti; důležité je, jak člověk vnímá sám sebe, jak uvažuje, jak prožívá vše, co se kolem něj děje, vývoj člověka je podněcován snahou po seberealizaci. K fenomenologicky zaměřené psychologii lze mimo jiné přiřadit různé směry konstruktivistické psychoterapie, jejíž představitelé zdůrazňují, že každý člověk sám v sobě vytváří (konstruuje) realitu, v níž se právě nachází (fenomenální svět). Tak je možné pacientovi nabídnout i jiné alternativy a náhledy při hledání jeho životní orientace.
- problematika lidství, prožívání a smyslu života (svědomí, intimita, smrt…)
- vyloženě lidské věci – čím se lišíme od zvířat → svobodná vůle
- předmětem prožívání – introspekce
- reakce na behaviorismus – nezajímá je, jak se chováte, ale co prožíváte
- teorie osobnosti (alternativní typy terapií – hypnóza)"