1.

Osobnost

2.	Faktory ovlivňující formování osobnosti

3.	Biologická determinace

4.	Sociokulturní determinace

5.	Psychická determinace

6.	Psychologie osobnosti

6.1	Psychoanalytická teorie

6.1.1

Vývoj osobnosti

6.2	Analytická teorie

6.3	Individuální psychologie

6.3.1

Struktura osobnosti

6.4	Hippokratova teorie osobnosti

6.5	Temperament

6.6

Charakter

6.7	Inteligence

6.8	H. J. Eysenck

6.9	Ernst Kretschmer

6.10	I. P. Pavlov

6.11	Millonova klasifikace

"Psychologie osobnosti
Patří k základním psychologickým disciplínám. Ve starším pojetí byla považována za součást obecné psychologie. Předmětem jejího zkoumání je osobnost a metodologie jejího zkoumání. Lze říci, že osobnost je relativně stabilní systém psychických a tělesných funkcí, který určuje prožívání, uvažování a chování jedince.
Osobnost se formuje působením mnoha faktorů. Z biologického hlediska je determinována tělesným stavem, biologickými potřebami, stavbou a činností CNS, dědičností apod. Interpersonální vztahy jsou určovány specificky lidskými rysy osobnosti.
Poznávání osobnosti se realizuje prostřednictvím metod, k nimž patří výkonové testy (různé testy inteligence), projektivní metody, osobnostní dotazníky apod.

□ Psychoanalytická teorie osobnosti
Jejím tvůrcem je Sigmund Freud. Narodil se na Moravě, ale většinu svého života strávil ve Vídni; působil jako lékař a psychiatr. Podle Freuda je osobnost jedince určována především fyziologicky. Osobnost pojímal jako uzavřený systém, v jehož rámci se uplatňuje psychická energie – libido, které je svou povahou sexuální. Freud zastával názor, že veškeré lidské projevy v sobě kombinují vědomé a nevědomé procesy. Vědomí je část osobnosti, kterou si jedinec plně uvědomuje. Předvědomí je vrstva pod vědomím, která obsahuje myšlenky, představy a konflikty, jež byly kdysi vědomé. Člověk je schopen si je vybavit. Nevědomí je oblast přání, konfliktů a představ, které jsou mimo oblast uvědomování jedince. Nevědomí má silný motivační vliv na chování člověka. Později vytyčil Freud tři složky osobnosti, které jsou v neustálém konfliktu, protože jsou řízeny rozdílnými principy.
1) Id (ono) je temná a nepřístupná stránka osobnosti; id se domáhá okamžitého uspokojení svých tužeb bez ohledu na ostatní. Převažuje pudová stránka.
2) Ego (já) je řízeno principem reality a je racionální. Působí na vědomé úrovni a při naplňování potřeb zvažuje vhodnou formu a dobu. Přání id jsou porovnána s realitou a podle ní přizpůsobena.
3) Superego (nadjá) obsahuje zákazy, příkazy a pochvaly rodičů, jichž se člověku dostalo jako malému dítěti. Část superega je vědomá. Nevědomou část superega tvoří zákazy a příkazy, které člověk dostával v raném dětství, kdy je prožíval na nevědomé úrovni. Superego je vlastně moralizující složka osobnosti.
Rozvoj osobnosti je určován dvěma pudy: pudem života (Eros) a pudem smrti (Thanatos). Pudy mají schopnost přesouvat energii z jednoho objektu na druhý. Proto je chování jedince variabilní. Pokud člověk nemůže z nějakého důvodu realizovat svá pudová přání, hledá náhradní způsob sebeuspokojení.
Vývoj osobnosti
Freud shrnul vývoj osobnosti do pěti dynamických stádií:
1. Orální stádium – narozené dítě spojuje slast s příjmem potravy.
2. Anální stádium – dítě posouvá pozornost do anální oblasti, kde zažívá slast při spontánním vyprazdňování.
3. Falické stádium – v tomto stádiu se dítě zaměřuje na genitální oblast. Během tohoto stádia se u chlapců objevuje Oidipův komplex a u dívek komplex Elektřin. Dítě se zamiluje do rodiče opačného pohlaví a prožívá nepřátelství k rodiči svého pohlaví.
4. Období latence – dochází k ústupu sexuálních impulzů.
5. Genitální stádium – jeho počátek je v pubertě, kdy začíná působit plnou silou libido."

Práce obsahuje jeden obrázek o rozsahu cca 0,5 strany.