1.

Prožívání

2.

Chování

3.	Základní pojmy psychologie

3.1

Psychika

3.2	Základní psychické jevy – fenomény

3.2.1

Psychické procesy

3.2.2

Psychické stavy

3.2.3

Psychické vlastnosti

3.3

Vědomí

3.4

Nevědomí

3.4.1

Pojem nevědomí v Jungově analytické psychologii

3.4.2

Kolektivní nevědomí

3.5	Senzorické procesy a vnímání

3.5.1

Charakteristika smyslových orgánů

"1) Psychické procesy
- jsou částí lidské činnosti, výseky složitého lidského fungování, mají poměrně krátké trvání
- představuje vnitřní aktivitu subjektu, zprostředkovanou materiální bází centrální nervové soustavy a funkčně neoddělitelnou od vnějšího prostředí
- buď jsou ve vědomí, nebo se dají lehce uvědomit
- mají svůj obsah, průběh a výsledky – závislé na individuálních dispozicích jedince, na spol. vývojových faktorech a na charakteru aktuálně stimulující situace
- proces myšlení → myšlenky; snění → sen; imaginace → představa;
a) kognitivní – poznávací procesy
- vše, co nám přenesou senzory do mozku – zrakové, sluchové… smyslové
- učení, paměť, myšlení, imaginace (představivost), vnímání, čití
- rozum nám pomáhá pochopit vnější prostředí – laická psychologie

b) emocionální procesy
- ke vzniku emoce → obsah – emoce (radost, smutek, vztek…)
- morálka, vůle, chtění…
c) motivační procesy
- usměrňují, aktivizují naše chování
- většinou nevědomé
čití – základem je smyslové poznání, odraz jednotlivých vlastností předmětů a jevů, které právě teď působí na analyzátory (smysly)
vnímání – zachycuje to, co v daný okamžik působí na smysly, informuje o vnějším světě (barva, chuť) i vnitřním (bolest, zadýchání). Vnímání je subjektivním odrazem objektivní reality v našem vědomí prostřednictvím receptorů. Umožňuje základní orientaci v prostředí, respektive v aktuální situaci. Výsledky vnímání jsou počitky a vjemy; vjem – výsledek většího množství počitků
představivost – představa je velmi široké označení pro obsahy či obrazy, které si vědomí „staví před sebe“ jako témata. Ačkoli jsou představy vždy více nebo méně závislé na zkušenostech (vjemech, zážitcích), je pro ně charakteristický aktivní podíl vlastního vědomí nebo dokonce tvořivosti a také určitá celkovost. Na jedné straně je představa určitější než pocit nebo dojem, na druhé straně není ještě vyjádřena slovy a člověk takové vyjádření musí teprve hledat. Představy jsou hlavním nástrojem praktické orientace ve světě, rozhodování a jednání. Představa může být i představivost převážně zraková čili vizuální, sluchová čili auditivní, pohybová čili motorická apod.
fantazie – vzniká tak, že vjemy rozčleňujeme na jednotlivé počitky a z těch potom vytváříme nové obrazy → vytváření nových, neobvyklých spojení dosavadních zkušeností; rekonstrukční, tvůrčí, denní snění, halucinace…
myšlení – zprostředkovaný a zobecňující způsob poznávání, které vede k poznání podstatných, obecných vlastností předmětů, jevů a souvislostí mezi nimi; podstatou je vykonávání myšlenkových operací (analýza, syntéza, srovnávání, abstrakce, zobecňování, indukce, dedukce, analogie); formy myšlení – slovní podoba, která vyjadřuje výsledky myšlení (pojem, soud, úsudek); cílem myšlení je řešení problémů; fáze: setkání se s problémem, příprava řešení, vlastní řešení, vyřešení, ověření
řeč – slouží především vzájemnému dorozumívání mezi lidmi, je to základní podmínka vzniku a zachování společnosti; je specificky lidskou činností; vyjadřujeme jí výsledky myšlení, rozvinuté myšlení neexistuje bez řeči; vnitřní a vnější řeč, písemná a mluvená podoba
paměť – psychický proces, který odráží minulé prožívání a chování ve vědomí člověka, umožňuje utvářet individuální zkušenost, je pokládána za schopnost; fáze: zapamatování, pamatování a zapomínání, vybavování; druhy: úmyslná a neúmyslná, mechanická a logická, krátkodobá a dlouhodobá; typy: názorná, slovně logická, citová"

Některé části práce jsou zkopírovány z wikipedie.cz.