1.	Sociální skupiny

1.1.	Primární skupiny

1.2.	Sekundární skupiny

1.3.	Formální skupiny

1.4.	Neformální skupiny

1.5.	Malé skupiny

1.6.	Velké skupiny

1.7.	Otevřené skupiny

1.8.	Uzavřené skupiny

1.9.	Členské, nečlenské, referenční skupiny

2.	Instituce rodiny

3.	Formy sociálních útvarů

3.1.

Komunita

3.2.

Agregát

3.2.1.

Shluk

3.2.2.

Dav

4.	Sociologie konfliktu

4.1	Realistický konflikt

4.2	Nerealistický konflikt

4.3	Základní typy chování v situaci konfliktu

4.4	Dobré řešení konfliktu

"Sociologie konfliktu
Sociologie konfliktu je opozicí vůči sociologii konsenzu, ve které se společnost jeví jako kompaktní celek. Společnost tedy není udržována solidaritou, ale nenávistí (protiklady, rivalita, nerovnost moci, nátlak, změna). Vznikla v 50. letech 20. století, předchůdcem byl K. Marx (třídy se od sebe liší způsobem získávání majetku: buržoazie kontra proletariát). A. L. Coser, R. Dahrendorf…

V každém lidském společenství se spory, nedorozumění a konflikty objevují, jsou přirozenou součástí života. Je to příležitost, jak si uvědomit vlastní odlišnost, nebo to, co nás spojuje s ostatními lidmi. Problém proto není v tom, jak vyloučit konflikty ze života, ale jak se naučit pozitivně je využít a dosáhnout nového souladu. Konflikt je určitým střetnutím protichůdných sil na cestě k cíli.
Vztahy mezi skupinami mohou být stejně konfliktní jako vztahy interpersonální. Zvládají se mnohem hůře, jde v nich velmi často o antagonistické zájmy. Jedna strana může dosáhnout svých cílů jen na úkor protivníka, na to soustřeďuje i užití mocenských prostředků, jsou-li k dispozici. Pokud střet vychází z vlastní povahy vztahů mezi subjekty, jde o konflikt realistický. Vzniká za účelem vyřešení daného cíle čí vyřešení objektivní potřeby
U nerealistických konfliktů je za protivníka vybírán náhradní nebo umělý objekt, který se ocitá v roli obětního beránka. Ten se pak stává terčem agrese, aniž by k tomu byl reálný důvod. Často jde o rafinovanou formu záměrné politické manipulace, která slouží k ventilaci společenského napětí a odvedení pozornosti veřejnosti od skutečných problémů a jejich viníků. Úspěšně funguje i v moderní společnosti, zvláště obrací-li se proti etnickým menšinám nebo okrajovým skupinám, které nemají šanci se bránit. V našem evropském kulturním prostoru jsme zaznamenali několik vln protižidovských tažení (Židé v Hitlerově Německu, likvidace buržoazie). S prvky etnické nesnášenlivosti (xenofobií) se potýkáme dodnes.
- intrapersonální – vztahuje se k vnitřním problémům jedince samotného; jedná se o vnitřně osobní konflikt jedince, kdy se střetávají dva (nebo více) – pro jedince významných – cílů, hodnot nebo potřeb. Jedinec se musí v daném okamžiku mezi alternativami rozhodnout, protože nelze současně realizovat obě.
- interpersonální – dvě či více osob či skupin, které na sebe vzájemně působí a jsou v dlouhodobějším vzájemném vztahu, se dostanou do stavu, který vnímají jako situaci rozdílu – není možné dohodnout se na společných východiscích, hodnotách → pozor – jsem to já, kdo rozhoduje, zda situaci vnímám jako konfliktní
Konflikt je v mezilidských vztazích nevyhnutelný, protože jeho základním východiskem je rozdíl. Každý konflikt je dynamický, mnohovrstevný, sám o sobě není negativním jevem, negativně v něm působí nejistota, strach, agrese × konflikty obsahují konstruktivní prvky – jsou zdrojem změn, zabraňují stagnaci, stimulují zájem, podněcují k vyřešení problémů, ověřují a zhodnocují vztahy, uvolňují napětí…
Zvládání konfliktu: Často je problémem poznat podstatu konfliktu; každá taková situace má prvky obsahové, věcné a emocionální. Z psychologického hlediska není možné podívat se na věc bez emocí, optimální je, když se emoce pojmenují, vysloví a tím utlumí. Základní typy chování v situaci konfliktu:
1. Konfrontace – situace, v níž jedna strana útočí na druhou, účastníci konfliktu si nechtějí navzájem naslouchat, cílem je zvítězit, porazit druhého; není zde místo pro vyjednávání, dohodu nebo kompromis
2. Únik, popření – popření existence konfliktu, jeho vytěsnění ve snaze uniknout mu → na čas lze sporu uniknout, ale nic se nevyřeší, často potlačované emoce se vytvoří někde jinde – hádka s nevinným člověkem
3. Řešení (vyřešení) – účastníci konfliktu se snaží hovořit o problému, aniž by se navzájem obviňovali a napadali, vědí o existenci nedorozumění, hledají způsoby řešení, které by vyhovovaly všem"