1.	Konkurence

1.1	Druhy konkurence

1.1.1

Podle metody konkurenčního boje

1.1.1.1

Cenová konkurence

1.1.1.1

Necenová konkurence

1.1.2

Podle postavení výrobců na trhu

1.1.2.1

Dokonalá konkurence

1.1.2.2

Nedokonalá konkurence

1.1.2.2.1

Monopolistická konkurence

1.1.2.2.2

Oligopol

1.1.2.2.3

Absolutní monopol

2.	Efektivnost trhů

2.1	Zvyšování účinnosti trhů. Protimonopolní (antitrustové) zákony

3.	Selhání trhů

3.1	Externality

3.1.1

Pozitivní externality

3.1.2

Negativní externality

3.2	Veřejné statky

3.3	Nedostatečná konkurence

4.	Působení státu v ekonomice

4.1	Státní (veřejný) sektor. Privatizace

5.	Hospodářská politika státu

5.1	Makroekonomická (stabilizační) politika

5.1.1.

Rozpočtová (fiskální) politika

5.1.2.

Peněžní a úvěrová (monetární) politika

5.1.3.

Důchodová politika

5.1.4.

Zahraničně obchodní politika

5.2.	Mikroekonomické politiky

5.3.	Koncepce hospodářské politiky

5.3.1.

Keynesovská

5.3.2.

Neoklasická (monetaristická)

"Působení státu v ekonomice
- Vláda hospodaří zvláštním způsobem, hospodaří netržním způsobem (když tedy pomineme státem řízené tržní podniky) příjmy získává z daní. Ty se pak přerozdělují na různé účely (sociální zabezpečení, podpora v nezaměstnanosti, starobní důchody, sociální dávky pro domácnosti s nedostatečnými příjmy, zdravotnictví, školství, ochrana životního prostředí, podpory pro zemědělství, státem financované stavby – dálnice, přehrady…, policie, požárníci, náklady na státní správu)
- Vláda též funguje jako makroekonomický regulátor celkového vývoje ekonomiky, je to jedna z jejích obecně nejdůležitějších úloh, zde se podíváme na mikroekonomické problémy, do kterých zasahují vlády

Státní (veřejný) sektor. Privatizace

U řady státem financovaných činností je jasné, že nikdo jiný než stát je nemůže zajišťovat. Stát financuje soudy (budovy, platy). Je nemyslitelné, aby si nějaký podnikatel postavil vlastní soud, zaměstnal soudce a nabízel na trhu službu soudu. Stejné je to např. se soukromou armádou.
Naproti tomu jiné činnosti by stejně tak mohli provozovat soukromí podnikatelé (škola, dálnice). Po druhé světové válce v mnoha zemích státní podniky provozovaly poštu, telefonní sítě, aerolinie, elektrárenství, ropný průmysl, železnice a nemocnice.
Ke konci 20. století převládl názor, že veřejný sektor má být co nejmenší a omezen jen na veřejné statky. Vlády postupně privatizovaly státní podniky. Privatizace se většinou provádí tak, že se podnik přemění na akciovou společnost a akcie se následně prodají (jako balík nebo postupně na akciovém trhu).

Hospodářská politika
Hospodářská politika je soustava konkrétních pravidel a opatření, jimiž stát usměrňuje vývoj ekonomiky, Stanoví základní cíle a k jejich dosažení používá odpovídající nástroje. Můžeme ji rozlišit na makroekonomiku (stabilizační) a mikroekonomiku.

Makroekonomická (stabilizační) politika se zaměřuje na dosahování a udržování makroekonomické rovnováhy v národním hospodářství jako celku, dělí se na:
• rozpočtovou (fiskální) politiku – k dosahování jejích cílů se používá příjmové a výdajové stránky státního rozpočtu; jejími hlavními nástroji jsou daně, státní nákupy statků a služeb a transfery
• peněžní a úvěrovou (monetární) politiku – uskutečňuje ji centrální banka nástroji, které regulují dostupnost úvěru, úrokové sazby a množství peněz v ekonomice; jejím základním cílem je stabilizace kupní síly peněz
• důchodovou politiku – politiky zaměřená na stabilizaci cenové hladiny ovlivňováním vývoje nominálních mezd, zisků a cen, může mít podobu dobrovolných směrnic, vládní kontroly mezd apod.
• zahraničně obchodní politiku – politika usilující o regulaci zahraničního obchodu; může být protekcionistická (usilující o ochranu domácího trhu před zahraniční konkurencí) nebo liberální (vytvářející co nejvhodnější předpoklady pro vzájemný obchod odstraňováním překážek); jejími hlavními nástroji jsou dovozní celní sazby a kontingentace (stanovení maximálního množství dováženého zboží)"