1.

Peníze

1.1.	Vlastnosti peněz

1.1.1.

Likvidita

1.1.2.

Dělitelnost

1.1.3.

Trvanlivost

1.1.4.

Fyzická stabilita

1.2.

Funkce

1.2.1.

Prostředek směny

1.2.2.

Zúčtovací jednotka

1.2.3.

Uchovatelé hodnot

1.3.	Poptávka po penězích

1.4.	Nabídka peněz

1.5.	Vývoj peněz

1.5.1.

Naturální směna

1.5.2.

Komoditní (zbožové) peníze

1.5.3.

Papírové peníze

1.5.4.

Bezhotovostní (depozitní) peníze

1.6.	Cenné papíry

1.6.1

Akcie

1.6.2.

Obligace

1.6.3.

Směnka

1.6.4.

Šek

1.7.

Burzy

2.	Bankovní soustava

2.1.

Banky

2.2.	Centrální banka

2.3.	Komerční banky

3.

Inflace

3.1.	Podle závažnosti negativních důsledků

3.1.1.

Mírná inflace

3.1.2.

Pádivá inflace

3.1.3.

Hyperinflace

3.2.	Z pohledu dopadů inflace na ekonomiku

3.2.1.

Anticipovaná (očekávaná) inflace

3.2.2.

Neanticipovaná (neočekávaná) inflace

3.2.	Příčiny inflace

"Vznik peněz vytvořil podmínky pro nahrazení naturální směny, založené na směňování statků v naturální podobě, peněžní směnou. Peněžní směna umožňuje efektivní fungování trhů a vede k vysokým úsporám ekonomických zdrojů. Představme si jenom ztráty času spojené s hledáním těch prodávajících, kteří nabízejí statky pro uspokojení našich potřeb, ale zároveň jsou ochotni přijmout právě ten statek, který nabízíme my.

Specifický charakter peněz je dán vlastnostmi, kterými se toto aktivum liší od jiných: peníze mají nulovou elasticitu substituce a výroby (nejsou volně reprodukovatelným statkem a není možné je bez omezení nahradit statkem jiným – nemůžeme si je vyrobit ani nahradit něčím jiným), jsou dokonale likvidní, jejich udržování v podobě zásoby je spojeno se zanedbatelnými udržovacími náklady.
Jednotlivá aktiva (různé statky, cenné papíry apod.) můžeme seřadit podle míry likvidnosti od zcela likvidních až po téměř nelikvidní. Pojem likvidita odráží skutečnost, že při směňování jedněch aktiv za jiná musíme zpravidla vynaložit dodatečné náklady, neseme jistá rizika či musíme podstupovat ztráty. Nemusíme-li při směňování určitého aktiva za jiné žádné dodatečné náklady vynakládat a neutrpíme-li žádnou ztrátu, označujeme takové aktivum za zcela likvidní (peníze). Pokud budeme podobně uvažovat o likviditě nějakého konkrétního statku (např. páru bot), zjistíme, že je nejprve nutné nalézt někoho, kdo bude ochoten tento statek koupit. Toto hledání vyžaduje určitý čas a je vlastně formou transakčního nákladu (tento čas bychom koneckonců mohli využít užitečněji). Pokud by takový statek byl zcela neprodejný (např. obnošené a již děravé tenisky), pak by se jednalo o statek zcela nelikvidní.
I když penězi může být v zásadě zcela likvidní aktivum, existují v tržní ekonomice i další typy aktiv, které se svými vlastnostmi penězům blíží. Mluvíme o nich jako o kvazi-penězích a v některých peněžních funkcích tyto kvazi-peníze skutečně peníze zastupují (např. dlouhodobé vklady v bankách a některé druhy cenných papírů, zejména obligací).

Další vlastnosti peněz:
• snadná dělitelnost – musí být snadné je rozměnit na menší části
• trvanlivost – jejich hodnota by měla být přibližně stejná dnes i za nějaký časový úsek
• fyzická stabilita – neměly by podléhat zkáze
• rozeznatelnost – musí být rozeznatelné, obtížně napodobitelné, snadná skladovatelnost

Peníze v tržní ekonomice plní tři významné funkce:
1. Funkce peněz jako prostředku směny vychází ze schopnosti peněz zprostředkovat směnné akty a je založena na ochotě všech ekonomických subjektů přijímat je k úhradě závazků. Tuto úlohu plní jednak oběživo (bankovky a mince), jednak bankovní peníze (rovněž označované jako depozitní či žirové), což jsou peníze na bankovních účtech, sporožirových účtech či vkladech ve spořitelnách. S rozvojem peněžní a bankovní soustavy roste podíl bezhotovostního placení a snižuje se podíl oběživa na směnných aktech."