1.	Ionská škola – Ionská přírodní filosofie

2.	Milétská škola (Miléťané)

2.1.

Tháles

2.2.	Anaximenés

2.3.	Anaximandros

3.	Pythagorejci

4.	Elejská škola

4.1.	Parmenidés

5.	Herakleitos z Effesu

"Předsokratici, také předsókratovci nebo presokratici je souhrnné označení pro rané řecké filosofy před Sókratovým obratem a novým založením filosofie zhruba v polovině 4. století BC. Představují různé pokusy o racionální výklad skutečnosti v období krize starších, tradičních společností a jejich mýtů. Z jejich spisů se vesměs zachovaly pouze zlomky, citáty v dílech pozdějších autorů.
- mýtus – prostřednictvím příběhu kolektivně sdílená víra; mytologie - vyprávění vymazující kdo jsem, co jsem a kam jdu
- 7. - 6. století BC – intelektuálnější Řekové chápou mýtus jako pohádku bez odpovědi → filosofie
- filosofie - moje osobní víra, cesta od mýtu k logu, čistá filosofie nepředpokládá nic než rozum vzniká v Malé Asii – Efesos a Milétos – řecké kolonie, větší svoboda, kontrast kultur hlavním zájmem v tomto období je kosmos (svět) a hledání jeho základů, pralátky (arché)
• Ionská škola – Ionská přírodní filosofie
- kromě vlastní zkušenosti neměli jiné informační zdroje → geniální intuice
- mýtus – tradiční, tradovaný, samozřejmý → nesrozumitelný → zeptám se, jak to teda je
- pralátka není pasivní, mrtvou hmotou, ale má vlastní život
- svět je vlnobití tvarů, barev, zvuků, ustavičné plynutí změn, pohyb, chvění, podklad viditelného nevidím, musím ho hledat… je za tím nějaký řád, struktura
- lidské myšlení funguje jako řád, struktura
- filosofové jsou mnohdy aristokraté – čas a peníze
- rozum mi říká, že by mohlo být jedno a neměnné → mnoho a měnné – jedno předpokládá mnohé, neměnné předpokládá měnné
- abychom pochopili to, co je vidět, musíme se ponořit do toho neviditelného → FYSIS
- svět je jeden a živý – jsem v něm zanořený a hledám východisko = nitrosvětská filosofie – praesokrati neodlišují organiku a anorganiku, hledáme kořen světa jako východisko
- iónskou pozornost poutají živly, hledá fysis v živlech → celý kosmos vyvstal v zážehu plamene
Fenomén živlů v lidském vědomí
- polovička našich metafor jsou živlové - nejsou to jen fyzikální útvary, bytostně souvisí s naším žitím - jsme to my → základní emoční struktury jak prožíváme svět
- “hořící voda“ – spojuje nespojitelné
- voda se vyskytuje v takových formách, že nám odpoví na všechny emoční otázky
- oheň se může kdykoli narodit z ničeho → je jeden a mnohý, co projde ohněm – očistí se to, co hoří, nemá smysl hasit → počkat, až to dohoří → popel – poezie mojí zkušenosti, zbytek po zápase, čistota
- v jedné kapce vody je všechna voda"

Práce je psaná v odrážkách. Text je barevně členěn.