1.

Sókrates

1.1.	Sokratovské školy

1.1.1.

Kynici (Antishénes)

1.1.2.

Hedonici (Aristippos)

1.1.3.

Eristici (Eukleidés)

2.

Sofisté

2.1.	Prótagorás z Abdér

2.2.	Gorgiás z Leontín

"• Sókrates (470 v Athénách – 399 př. n. l. v Athénách)
- působil silným dojmem → píší o něm různí autoři, např. Xenofanés (žák Sokrata) – obrana Sokrata v díle Symposion (Sokrata ale příliš nepochopil); Platón – Platónské dialogy - obrana Sokrata v dílech Gorgiás (reklama, propagace), Hyppias (o kráse), Ión, Euthyfrón (o náboženství); Aristofanés – až nenávistný vůči Sokratovi – divadelní hra Oblaka – Sokrates je zde znázorněn jako tučný stařík, dělá si z něj srandu, Aristofanes chce člověka dostat do náboženského proudu - moderní svět je moc nebezpečný (propadák – pro lidi moc složité a pro intelektuály moc jednoduché)
- byl odsouzen k smrti pro neuznávání státem uznaných bohů a kažení mládeže, jeho vinou prý Athény prohrály Peloponéskou válku… – „Sokrates nevěří v bohy a kazí mládež“
- Sokratova matka přivádí lidi na svět – porodní bába; Sokrates je přivádí k dospělosti
- manželka Xantipa – naprosto nesnesitelná hysterka
- teorie – stát mají řídit lidé vědoucí a schopní
- nic nenapsal – chodí po světě a baví se s lidmi, zaplétal je do logických tezí
- věštkyně ho prohlásila za nejchytřejšího muže, ale on jen řekl „vím, že nic nevím“ – snažil se nalézt chytřejšího člověka; v té době nebyl nikdo lepší v jeho logických dialozích
- Sokrates byl přesvědčen, že lidé chybují hlavně proto, že nedovedou správně užívat svůj rozum a že jednají podle svých domněnek, místo aby se snažili skutečně poznávat. Proto se rád pouštěl do rozhovorů a kdykoli jeho společníci něco tvrdili, vyptával se jich tak, aby si protiřečili a museli uznat, že to vlastně nevědí. Větu „Vím, že nic nevím“, Sokrates patrně neřekl, byl však vůči ostatním ve výhodě v tom, že věděl o svých omezeních.
- je pokládán za zakladatele dialektiky - umění rozhovoru či diskuse, kde se střídají tvrzení a námitky, podepřené racionálními argumenty. Cílem takového rozhovoru je přiblížit se pravému poznání tím, že účastníci si navzájem vyvracejí nesprávná, neobhajitelná mínění
- metoda dialogu – umění klást otázky
- logos – člověk když mluví, tak na sebe prozradí všechno; jak kdo myslí, tak mluví – rozporem v řeči na sebe prozradí rozpor v duši
- Sokratův zájem se soustředil na záležitosti člověka a společnosti; jak praví Cicero, „snesl filosofii z nebe na zem“; poznání přírody považoval za manou snahu, nejvyšší poznání viděl v poznání sebe sama – antropina (zájem o člověka) - individuum
- řešil otázky etické, morální, a otázky každodenního života
- tvrdil, že slyší vnitřní mystický hlas DAIMONION – vnitřní hlas, který ho varoval, co není správné, hlas svědomí, který má každý a není univerzální"

Práce je kompilační. Část o sofistech je převzata z www.wikipedia.cz.