1.

Platón

1.1

Životopis

1.2	Platónovy dialogy

1.3	Platónovo pojetí metafyziky

2.	Aristotelés

2.1

Životopis

2.2	Přehled děl

2.3	Aristotelova Metafyzika

2.4.	Pojetí času

"19. Platón a Aristoteles
• Platón, Aristokles, široký (5. /4. století BC)

- z athénské aristokratické rodiny
- původně se věnoval poezii, měl se stát dramatickým básníkem → potkal Sokrata a ten ho zlomil – začal se věnovat jen filosofii, své hry spálil; Sokratova smrt = Platónovo životní trauma
- otevřel všechny zásadní otázky, kolem kterých krouží evropská myšlenka
- bádavý a zkoumavý – cestuje → na Sicílii – narazil na myšlení Elejské školy, na Pythagorejce
- zamiloval se tam → probouzí se v něm pedagog, eromenos (milovník), aktivní muž → cítí potřebu někoho vychovávat
- vrátil se, koupil pozemek na předměstí → filosofická škola Akademia (funguje ze sponzorských darů) – nemá rozdělení na studenty a učitele, nemá ředitele – Platón je brán jako neformální jádro, funguje i internátně, přijímány i dívky (nepřijato společností, rodiny se takových dívek zříkaly)
- píše filosofii jako divadelní hry – Platónovy dialogy (34 rozhovorů, většinou se Sokratem; Sokrates v nich reprezentuje to, co si Platón myslí; pro své psaní používá rysy tradičního řeckého dramatu; nádherný básnický jazyk, hrdina – rozum, vědění… geniální básník
- bytostně individualitou, ale i péče o obec; povrchní vztah k nadlidskému – Daimon je, ale to je tak vše
- tam, kde Sokrates končí, Platón začíná
- Platón spolu se Sokratem obrátili pozornost filosofů od úvah o povaze a původu světa k otázkám člověka a lidské společnosti, ústředními tématy pro ně jsou: rozdíl mezi pravým poznáním a pouhým míněním; ctnost a možnost výchovy ke ctnosti; spravedlivé a přitom trvalé uspořádání obce; dobro jako konečný cíl člověka i obce
- transcendence – překračující filosofie → k zásadnímu zdroji; lidská bytost je podvojná → člověk neumí spočinout v přírodní přirozenosti, má problém se svým lidstvím – ví o celku světa, ale tomuto celku nerozumí → lidská pozice je neukotvená
- člověk je obyvatel dvou světů – něco je tady doma, něco UFO – to, co smyslový svět nabízí, nestačí → něco, co činí z lidské bytosti lidskou
- naše duše je složená entita (schopnost existovat, jsoucí) → “já“ je vztah – podstata jáství je vztahová
- dualismus – duše x tělo; země x kosmos; → duše je oddělitelná od těla
- duše – mravní centrum osobnosti – volné rozhodovací jádro schopné rozlišovat (dobré a zlé…)
- principielně pudová složka → svět fysis
→ chce uspokojit teď (bez struktury, normy, času…); tenhle pud se má zvládat vůlí
- thȳmos (statečnost, srdnatost, povaha) – uložena v srdci, citová složka, emocionální sféra, sensitivita – nemusí znamenat vědění; → stojí výš než pudovost
- když jsme stabilní, určitým způsobem si rozumíme, držíme se mřížky"

Práce je psaná v odrážkách. V textu se nachází 1 schéma.