1.

Úvod

2.	Pojem metoda výuky

3.	Historický vývoj vyučovacích metod

4.	Nový přístup k metodám výuky

5.	Problémy současné školy

6.	Klasifikace metod výuky

7.	Charakteristika některých metod výuky

7.1	Metody slovní

7.2

Vyprávění

7.3	Vysvětlování

7.4

Přednáška

7.5	Práce s textem

7.6

Rozhovor

7.7	Metody názorně demonstrační

7.8	Instruktáž

7.9	Metody praktické

7.10	Diskusní metody

7.11	Metody situační

7.12	Inscenační metody (hry rolí)

7.13	Didaktické hry

7.14	Skupinová výuka

7.15	Výuka dramatem

7.16	„Brainstorming“ (burza nápadů)

7.17	Metody písemných prací

7.18	Callanova metoda

7.19	Vyučovací metody poznávací

7.20	Další druhy vyučovacích metod

8.	Praktická část

8.1

Chemie

8.2	Matematika

8.3	Ostatní metody

9.

Závěr

10.	Literatura

"7.7 Metody názorně demonstrační:
Tímto termínem se vyznačují ty vyučovací metody, které se při zprostředkovávání poznatků opírají o přímý názor, o nazíravé poznávání předmětů a jevů bez aktivního působení na ně.
Metody názorně demonstrační zabezpečují, aby žáci získali pravdivé poznatky, opírající se o přímé poznávání skutečnosti. Ovšem všechny předměty, jevy a procesy se ve vyučování nedají přímo pozorovat. V takovém případě se většinou skutečnost nahrazuje obrazy, kresbami, modely, schématy apod. Objektivní realita se v moderních vědách vystihuje v systémech vztahů a souvislostí, jež se znázorňují pomocí různých modelů. Tradiční slovní vyjadřování, které je méně přesné, nepřehledné a těžkopádné, se nahrazuje různými značkami, operacemi se symboly opírajícími se o matematickou logiku.
Snad nejpřirozenějším způsobem učení je napodobování. Učitel může vyučovanou schopnost či dovednost třídě předvádět. Demonstrování intelektuální dovednosti obvykle od učitele vyžaduje, aby "myslel nahlas" a to chce cvik. Dobrý učitel nejenže ukazuje, jak správně postupovat, ale též žáky varuje před častými chybami a vede třídu ke spolupráci prostřednictvím vhodně volených otázek.
Jedním ze způsobů provedení této metody je tzv. tichá demonstrace. Učitel žákům sdělí, že následující demonstrace nebude vysvětlována, a požádá je, aby vše pozorně sledovali, protože se jich bude posléze vyptávat, co přesně dělal a proč. Tato technika často přiměje žáky k usilovnému soustředění, zejména pokud je demonstrace v nějakém směru neobvyklá či nejasná.
Vyučovat touto metodou lze také pomocí ukazování a sdělování. Ukazovat není vždy nutné. Například v algebře zběhlým žákům bude instrukce, že mají vydělit obě rovnice a pak vypočítat neznámou jasná. Avšak ti méně zkušení žáci budou předtím potřebovat, aby jim byl správný postup předveden.
Ukazování představuje učení na základě indukce a je konkrétní. Sdělování učí na základě dedukce a je naopak abstraktní, žáci při něm užívají syntézy. Zřejmě jsou u toho či onoho zapojeny opačné poloviny mozku, jedná se vlastně o vzájemně zrcadlové obrazy.

7.8 Instruktáž:
Instruktáž patří mezi metody názorně demonstrační a je to vysvětlování předmětu nebo jevu spojené s návodem k činnosti, popř. s praktický výcvikem. Podstatou této metody je slovní popis, který bývá doprovázen názorným předváděním, které slovní pokyny konkretizuje.
Při instruktáži je nutno nejdříve vytyčit cíl práce, kterou žáci budou vykonávat, objasnit její význam, smysl a uplatnění v praxi. Instruktáž je vlastně jakýsi teoretický úvod k praktické činnosti. Po instruktáži obyčejně ihned následují první pokusy činnosti, ke které byla instruktáž přípravou, při nichž je možno podat žákům další nezbytná vysvětlení.
Instruktáže mohou být slovní nebo písemné. Podle zařízení instruktáže do vyučovacího nebo pracovního procesu rozeznáváme instruktáž úvodní a průběžnou. Někteří autoři uvádějí také instruktáž závěrečnou, při níž se po provedené činnosti hodnotí práce žáků a dělají se závěry pro další práci.
Instruktáž může mít řadu variant. Zajímavou variantou je tzv. kognitivní (mentální) trénink, který je známý například z tělesné a sportu pod názvem ideomotorický trénink. Je to trénink, který probíhá v představách žáka a navazuje na reálný trénink pohybové nebo pracovní činnosti. Žák si v jeho průběhu představuje činnost, kterou reálně prováděl. Kognitivní trénink navozuje potřeba žáka si činnost zopakovat, popř. jej lze nastartovat písemnými instrukcemi se zadáním adekvátních úloh."

Ostravská Univerzita v Ostravě.
Práce je částečně shodná s prací "Metody práce lektora". Obsahuje 1 tabulku.