1.

Vývoj

2.	Praslovanština

3.	Staroslověnština

4.

Čeština

5.	Zánik a vokalizace jevů

6.	Hláskový vývoj češtiny

7.	Vývoj tvarosloví

"Zánik a vokalizace jevů
• každý sudý se vokalizoval, každý lichý se ztrácí → počítáme od konce slova (Havlíkovo pravidlo – český učitel)
• vokál = samohláska
šᶒvᶒce → ševce
staroslověnsky→česky
• čeština – stálý přízvuk – na první slabice slova
staroslověnština – pohyblivý přízvuk
Hláskový vývoj češtiny
Souhlásky – během 13. století se souhlásky už nemění
1. g → h
2. ѓ → ř
Samohlásky
• 12. – 14. století
o duša → dušě → duše – ztráta “jotace“
dušu → duši
ě – bě, pě, vě , mě

• 14. – 16. století
o ó → uo → ů
kóň → kuoň → kůň
o ú → ou
súd → soud
Saudek → Soudek
- do 19. století se ou zapisuje jako ua

• 14. – 16. století
o ý → ej
dobrý → dobrej
- až 16. století – tato změna se nedostala do spisovné češtiny – politické
- 1620 . odchod vzdělanců – jazykovědců – nedohlídli na to, aby se psalo tak, jak se mluví
o ie → í
viera → víra
o é → í
řéci → říci
zelé → zelí
mléko → mlíko (na konci 16. století – není spisovné)
- hanácká nářečí si zachovávají
o aj → ej
vajce → vejce
daj → dej
dě│laj → dě│la│jí
vajec, dají, dělají → jen když to bylo ve stejné slabice"

Práce je psaná v odrážkách. Klíčová slova jsou zvýrazněna tučně a barevně.